Euro-středomořská politika-perspektivy vývoje. Vliv Španělska a Francie

Abstract

The dissertation analyses development of Euro-Mediterranean policy since 2006 up to the present. Therefore the work analyses the newest institution Union for the Mediterranean, European Neighborhood Policy, change of institutional framework of the European foreign policy due to the Lisbon Treaty and also reaction of the European Union on the Arab spring and ongoing economic crisis whose impact on the external relation is significant. On the grounds of theoretical definition when on one hand the European Union presents itself as a normative actor (according to constructivist approaches) and on the other hand it pursues its realistic interests the dissertation concludes that this dilemma between normative rhetoric and realistic pursuing of interests leads to ineffective and untrustworthy foreign policy of the European Union in the Mediterranean. Then the dissertation brings comparison between French and Spanish approaches (whose interests are similarly defined in the Mediterranean) for influencing formulation and conduct of the EU foreign policy in this region. After application of the concept of Europeanization there is a conclusion that despite similar interests these two member states use different strategies toward the European level which in the end can bring influence in the European institutions.

Tato disertační práce analyzuje vývoj euro-středomořské politiky od roku 2006 do současnosti. Je tedy podrobně analyzována nejnovější instituce Unie pro Středomoří, Evropská politika sousedství, změna institucionálního nastavení evropské zahraniční politiky přijetím Lisabonské smlouvy a nakonec reakce Evropské unie na Arabské jaro i na současnou ekonomickou krizi, jejíž dopad na vnější vztahy je značný. Na základě teoretického vymezení, kdy se na jedné straně Evropská unie profiluje jako normativní aktér (podle konstruktivistických přístupů) a na druhé straně sleduje své realistické zájmy, disertační práce dochází k závěru, že toto dilema mezi normativní rétorikou a realistickým sledováním zájmů vede k neefektivní a nedůvěryhodné zahraniční politice Evropské unie ve Středomoří. Následně jsou analyzovány a srovnány přístupy Francie a Španělska (jejíchž zájmy jsou definovány ve Středomoří), kterými se podílí na tvorbě a provádění zahraniční politiky EU v tomto regionu. Aplikováním konceptu evropeizace se pak dochází k poznatku, že i přes stejně definované zájmy jsou ve vztahu k evropské úrovni používány různé strategie, které pak mohou členskému státu (v tomto případě Španělsku vedle mocné Francie) zajistit vliv v evropských institucích.