Krakatit Karla Čapka a Otakara Vávry

Abstract

This thesis emphasize on the analysis of the Karel Čapek's novel "Krakatit" and its film adaptation directed by Otakar Vávra. The first part concentrates on some basic adaptation principals which comes from the relevant contemporary literature. In the next chapter the thesis focuses on problematics of the intermediary transcription and it highlights some issues of such adaptation (for example how to present an introspection). The theoretically oriented part of the thesis is completed by stating the difficulties with the evaluation of such adaptation from a diachronic point of view and by defining the elemental terms of the narrative theory (story, character, narrator). The practical part presents literary characteristics of the novel based on the appropriate literature. The next chapter is focused on the multi- genre characteristics and the story of the novel (according to the studies of Jan Mukařovský and Eva Strohsová). The analysis of the character focuses on the lead role and works with different motives, such as childhood, mystery and unknown. It also includes the list of relevant figures of speech and the role of the narrator in Krakatit. In the comparative analysis of the novel and the film adaptation there is described Vávra's attempt to bring the novel up to date. The film is being set in...

Příspěvek se zaměřuje na analýzu románu Karla Čapka Krakatit a následně jeho přepracování do filmové podoby, kterou adaptoval Otakar Vávra. Úvodní část pojednává o základních adaptačních principech, které vychází z patřičné soudobé sekundární literatury. Dále se práce zaměřuje problematiku intermediálního převodu a na největší rizika při adaptaci (jak ztvárnit introspekci). Teorii doplňuje i problematika hodnocení adaptací z diachronního hlediska a vymezení základních pojmů teorie vyprávění (narativ, postava, vypravěč). Praktická část obsahuje literární charakteristiku románu s použitím odborné literatury. Příspěvek se zaměřuje na polyžánrovost, dějové popředí a pozadí románu (dle studie Jana Mukařovského a Evy Strohsové), na analýzu postav se zaměřením na hlavního hrdinu, rozpracovává motivy dětství, tajemství a neznáma. Součástí je i výčet relevantních jazykových prostředků a role vypravěče v Krakatitu. Komparativní analýzou literární předlohy s filmovou adaptací byl zachycen Vávrův pokus o aktualizaci Čapkova románu. Filmový Krakatit se odehrává v horečném snu, proto je velmi působivá vizuální stránka snímku. Aktualizaci spatřujeme v důrazu na téma zneužití vědy a varování před jadernými zbraněmi. Vzhledem k době vzniku filmu (1948) je snímek považován za prorocký.