Legislativní proces v Evropské unii: Evropská občanská iniciativa

Abstract

This thesis is embedded in the theoretical approach of multilevel governance and presumption of the rational behaviour of actors. Using the method of process tracing it aims to uncover the legislative process in the European Union. It is a single case study and as a case was chosen the negotiation of the regulation of the citizens' initiative. Various actors were involved in the negotiations, this thesis focuses on the main one - European Commission, European Parliament, the Council, interest organisations and national parliaments. The thesis presumed, that all actors will try to push through their interests based on their rational choice. This presumption was verified, although the success rate of the players varied a lot. As the most successful should be considered the European Parliament, who defended the interests of the individuals and the Council, which apparently represented the interests of the governments of the member states (especially in the issues of lowering the bureaucratic burden). The interest organisations showed their positions clearly, however the Commission did not take their positions much into account while preparing the draft regulation. The position of the national parliaments was different then presumed. Although the thesis expected them to be directly involved in the...

Tato práce je teoreticky ukotvena v přístupu víceúrovňového vládnutí a předpokladu racionality aktérů. S použitím metody rozboru procesu se snaží odhalit legislativní proces v Evropské unii. Jedná se o jednopřípadovou studii a jako případ bylo zvoleno vyjednávání o nařízení o evropské občanské iniciativě. Do vyjednávání se zapojila celá řada aktérů, přičemž práce se věnuje těm nejvýznamnějším z nich - Evropské komisi, Radě, Evropskému parlamentu, zájmovým organizacím a národním parlamentům. Práce předpokládala, že všichni aktéři budou v procesu prosazovat svoje zájmy, které budou založeny na racionalitě aktéra. Tento předpoklad se podařilo prokázat, i když úspěšnost aktérů byla rozdílná. Jako nejúspěšnější můžeme považovat Evropský parlament, který obhajoval zájmy jednotlivců, a Radu, která zcela zjevně prosazovala zájmy vlád členských států (zejména v otázkách snížení administrativní zátěže). Zájmové organizace sice vymezily své postoje jasně, nicméně Komise jejich názory při tvorbě nařízení příliš v potaz nevzala. Naopak v rozporu s předpokladem byl postoj národních parlamentů. Ačkoli tato práce očekávala jejich přímé zapojení do procesu, nic takového se neprokázalo. Pouze malá část z nich se zapojila do konzultační procedury a výměna materiálů v databázi IPEX mezi parlamenty byla minimální.