Kant a Husserl o transcendentálním charakteru zkušenosti

Abstract

Cílem práce je nové zmapování Kantovy a Husserlovy transcendentální pozice, které by nebylo zatížené hlavním nedostatkem téměř všech dosavadních publikací na toto téma, totiž jednostranným zaměřením na myšlení Husserlovo. Jelikož za jeden z hlavních důvodů tohoto zažitého podceňování Kantovy filosofie ve vztahu k Husserlovi lze považovat samotné Husserlovo kritické vyrovnávání se s Kantem, zabývá se tato práce na prvním místě otázkou po oprávněnosti této Husserlovy kritiky. Vlastním jádrem práce je pokus o svébytnou interpretaci Kantovy transcendentální filosofie, která postupuje mimo běžná filosofémata klasické fenomenologie a snaží se tak představit Kantův transcendentální podnik v jeho specifické podobě a z jeho vlastních motivů. Ve druhé části práce je krátce načrtnut způsob, jakým se Husserl postupně dopracovává od deskriptivní psychologie na pozici transcendentalismu, aby tím zřetelněji vynikly podstatné odlišnosti obou transcendentálních pozic. Na takto položeném základě se ukazuje, že většina Husserlových výtek vůči Kantovi je na jedné straně neoprávněná, na druhé straně ale zároveň dobře pochopitelná, totiž jako implicitní snaha distancovat se od nedostatků spojených s dřívějšími fázemi Husserlova vlastního myšlení.

The aim of the thesis is to examine both Husserl's and Kant's transcendentalism in a way that would avoid the tendency to put the main accent on Husserl, which is an approach common to almost all literature dealing with this topic so far. Since it is for the most part Husserl's own critique of Kant that inspires such ongoing underestimation of Kant in comparison to Husserl, this work focuss on the question of the legitimacy of this critique. The core of the thesis is an original interpretation of Kant's transcendental philosophy which, instead of taking for granted the phenomenological point of view, attempts to describe Kant's philosophical enterprise from its own perspective and in its own right. In its second part, the thesis provides a brief description of how Husserl, starting initially from the position of descriptive psychology, arrives at a transcendental dimension. When so put side by side, it becomes evident that the two transcendental positions are in fact very different. Husserl's critique of Kant then appears as unjustified, even though quite understandable as an attempt to draw back from certain immature motives of his own philosophy.