Jóga a Bůh

Abstract

Předkládaná bakalářská práce je věnována problému Íšvary, nejvyššího Boha, ve filosofii jógy, jak je vyložena v Pataňdžaliho proslulých Jógasútrách. Ještě než je nastolena tato otázka, je předložen nástin filosofie klasické sánkhji a jógy a vysvětleny stěžejní pojmy a koncepty podle primárních textů (Íšvarakršnova Sánkhjakáriká a Pataňdžaliho Jógasútry) a sekundární literatury. Dále jsou zmíněny a probrány některé odlišnosti mezi nimi. Pak následuje výklad Pataňdžaliho konceptu Boha (jejž klasická sánkhja nezná) spolu s pojednáním o sútrách, v nichž je Íšvara definován či uveden. K těmto sútrám je pak připojeno několik úvah stran této zvláštní koncepce Boha. Po předložení argumentů je učiněn závěr, že pojetí Íšvary v Jógasútrách nemá souvislost s náboženským bhaktickým hnutím. Íšvara není v žádném smyslu stvořitelem vesmíru, nevyžaduje žádný kult ani náboženské jednání a setrvává věčně ve své pasivitě a dokonalosti. Nejlépe jej tudíž lze pochopit jako Boha jóginů, jehož účel se takříkajíc vyčerpává tím, že slouží jako dokonalý model pro člověka směřujícího k vysvobození. Podobně je zde poukázáno na to, že není vhodné interpretovat íšvara-pranidhánu jako oddanost Bohu, nýbrž spíše jako meditaci o Bohu vedoucí k samádhi, enstatické kontemplaci, kterou sútry představují jako cíl jógy. Na následujících stranách...

The present BA thesis is devoted to the problem of Īśvara, the supreme God, in the yoga philosophy as explained by Patañjali in his well-known Yogasūtras. Before approaching this issue, the philosophy of the classical sāṃkhya and yoga respectively is outlined, principal concepts and terms are explained according to the primary texts (Īśvarakṛṣṇa's Sāṃkhyakārikā and Patañjali's Yogasūtras) as well as secondary literature. Some differences between the two schools are mentioned and treated, too. After that, Patañjali's conception of God (which is lacking in classical sāṃkhya) is exposed. Related sūtras are treated where Īśvara is defined and referred to. These are followed by some considerations over this peculiar concept of God. It is argued and concluded that the notion of Īśvara in the Yogasūtras is not in accordance with the religious bhakti movement. Not being in any sense creator of the universe nor enjoying any sort of cult or religious practice and remaining in his eternal inertness and perfection, Īśvara can be best seen as a God of the yogīs, whose only aim, so to speak, is to serve as a perfect model for a liberation-seeking person. In the same vein, it is suggested that īśvara-praṇidhāna should not be translated as devotion to the God, but rather meditation on the God leading to the samādhi, an...