Obraz Heleny

Abstract

Práce popisuje korpus řeckých poetických textů archaické a klasické doby, kde se vyskytují vedle sebe Helena a její eidólon. Metodologicky se pohybuje v rámci francouzské klasické filologie a strukturalismu. Ukazuje se, že pojem eidólon na několik způsobů otevírá problematiku re-produkce, biologické i poetické, jako znak ve spojení Helenou značí oscilaci mezi znakem řeči a obrazem, což dále vede k otevření otázky času a prostoru. Zvláštnost pojmu eidólon je uváděna do vztahu k současnosti komparací s barthesovsky pojatou fotografií. Práce zkoumá potenci zvolené metodologie ve vztahu k jejímu předmětu, tedy pomocí simulace zkoumá to, jak je dnes možné psát o Řecích, a jak psal o Řecích Roland Barthes, tak dochází k hledání možnosti aplikace pojmů studium, punctum a mathesis singularis. Dílčí tezí je tvrzení, že Barthesova Světlá komora je v dialogu s Platónovým Faidrem.

The thesis describes a corpus of Greek archaic and classic poetic texts, where Helen and her eidōlon appear next to each other. As for the methodology, the thesis took its shape in the frame of French classical philology and structuralism. It is shown that the concept of eidōlon in several ways opens up the question of re-production, both biologic and poetic. As a sign, the eidōlon signifies an oscilation between a speech sign and an image, which poses the question of time and space. The singularity of the concept of eidōlon is being related to the present by comparison with photography as conceived by Roland Barthes. The thesis examines potency of the chosen methodology in relation to its object, therefore by simulation it examines how it is possible to write about the Greeks today and how Roland Barthes wrote about the Greeks, from which follows the search for possibilities of application of Barthes'concepts of studium, punctum, mathesis singularis. Subthesis is a proposition that Barthes' Camera Lucida is in dialogue with Plato's Phaedrus.