Přirozené právo

Abstract

Práce je zaměřena na průzkum problémů, ke kterým vede dělení práva na právo pozitivní a právo přirozené, a jejichž stručným shrnutím je otázka, zda lze někde objevit měřítko správnosti pozitivního práva, či zda je jeho tvorba ničím neomezenou libovůlí. Práce předkládá tezi, že možné východisko z tohoto dilematu by mohlo být vytěženo z ontologické reinterpretace pojmů subjektu, morálky, moci a spravedlnosti, kterou provedl Friedrich Nietzsche. Výsledkem by měl být náhled, že odmítnutím metafyzicky pochopeného přirozeného práva se nezbavujeme možnosti hodnocení práva jako takového. Nástrojem nového hodnocení by se měla stát spravedlnost, která ovšem není pochopena staticky, jako faktum, ale jako určitá neustále nacházená a ztrácená kvalita právního řádu. Právní řád sám je totiž pochopen jako výsledek boje perspektiv, který vede k neustále novému určování hodnot (interpretaci) svých prvků, a tím i k neustále novým podobám spravedlnosti, z nichž žádná nemůže být spravedlivá "o sobě", jelikož takové ustrnutí by vedlo ke zrušení pole práva jako takového.

This bachelor thesis focuses on the problems which result from the division of law into positive law and natural law. These problems can be summarized by a question whether there is a standard by which one could evaluate the rightness of the positive law or whether there is only boundless legal licence. The thesis sees a possible solution to this dilemma in the work of Friedrich Nietzsche and his ontological reinterpretation of the concepts of subject, morality, power and justice. The result is an insight that by rejecting metaphysically conceived natural law, we do not throw off the possibility of evaluating the law as such. Justice, conceived not as a static factum, but as a constantly found and lost quality of a legal system, should become the instrument of this new criticism. Legal system itself is conceived as an outcome of the struggle of diverse perspectives, which leads to continuous revaluation (interpretation) of its elements and so it constantly leads to new forms of justice from which none can be just "per se", because that would lead to the elimination of the tension which founds the legal system as such.