Melancholie po Dürerovi

Abstract

Rytina Albrechta Dürera z roku 1514 (obr. č.1) patří k dílům, která v umělecko - historickém bádání neustále přitahují pozornost. Málokterému jinému dílu se dostalo tolika rozličných a velmi často kontroverzních interpretací. Už Heinrich Wölfflin v roce 1923 trefně poznamenal, že Dürerova Melancholie zůstane vždy "Tummelplatz der Deutungen".1 Daří se sice vyložit jednotlivosti, ale celkovému uspokojivému výkladu jakoby toto mistrovké dílo stále unikalo. Celá řada historiků umění a badatelů z jiných oborů se pokoušela Dürerovo dílo analyzovat, avšak žádný z nich nedospěl k úplné a přesvědčivé ikonologické analýze. Problémem je už jen identifikace toho, co se na obraze vlastně nachází. A co teprve hledání smyslu, který se skrývá za jednotlivými objekty a hledání souvislostí mezi nimi. Zaobírání se tímto dílem je doprovázeno rozpory a mnohoznačnostmi, které ještě prohlubují jeho záhadnost. O tom svědčí i paradoxní fakt existence výkladu výkladů Dürerovy rytiny.

At the beginning of the submitted thesis is presented Albrecht Dürer's engraving "Melencolia I" from the year 1514. This work is well known and very important for art history. At the end of the thesis is a small drawing, Caspar David Friedrich's selfportrait from from the beginning of nineteenth century. The both work can be described as melancolical. Dürer's engraving has Melancholy directly in the title, Friedrich's drawing creates an impression of melancholy. From complicated relationships between attributes and symbols on Dürer's work remains in the Friedrich only typical melancolical gesture of the hand, which support the head. My work deals with influency of Dürer's Melancholy in the art of the 16th, 17th and 18th century. Dürer's understanding of melancholy as "melancholia artificialis", artist's melancholy, in the connection with genius found immediately after its origin a lot of variations and immitations.