Princip náhody a jeho vliv na proměnu myšlení a způsob tvorby v českém výtvarném umění šedesátých let dvacátého století

Abstract

Naše pojetí náhody vycházelo především z jejího antropocentrického chápání, tedy z toho, jakým způsobem se dotýká člověka, jak ovlivňuje a utváří jeho vztah ke světu i k sobě samému, jak inspiruje a přispívá ke komplexitě lidského vnímání, nově orientovaného nikoli k hodnocení a kategorizování, ale k poznávání jiných než nutně kauzálních souvislostí. Výchozím bodem práce se stal předpoklad přijetí náhody jako přirozené součásti reality světa, jeho otevřenosti a proměnlivosti. Předložená práce měla poukázat, jak se takto pojímaná náhoda odrazila ve způsobu myšlení a přístupu k tvorbě v oblasti českého výtvarného umění šedesátých let dvacátého století, v době intenzivně zhodnocující a nově formulující vše, co přinesl předcházející vývoj nejen ve světě uměleckém ale také vědeckém. Ústředním zájmem se stalo sledování nově nastaveného dialogu umění se světem, přírodou a člověkem samotným. Dialogu, který nějakým způsobem revidoval chápání všeho, co bychom mohli shrnout do pojmů stabilita, řád, stejnorodost, uzavřený systém nebo lineární vztahy

The phenomenon of chance has always given rise to a variety of reactions. Science and philosophy continuously pose questions concerning its relationship to patterns in life and to the determinacy of a universal order. Naturally, neither is art indifferent to these questions, always somehow refl ecting the thinking of its time as well as methods through which we observe the world around us. Anecdotes routinely present chance as an unconquerable opponent against which every (merely) learned skill is insuffi cient. It was not until the beginning of the twentieth century that the conscious invocation of chance received recognition as a formal artistic method, although throughout much of the fi rst half of the twentieth century its character was perceived by most as largely a means of provocation or even spite rather than as a genuinely portative, seriously considered and systematically cultivated interest refl ecting the era's more universal preparedness for its truly unprecedent ed acceptance. This study stems from the conviction that omnipresent chance, which we constantly encounter and which bears relation to the individual and his orientations and decisions, entered artistic thought organically only in the 1960's, after which art began to approach it more methodically. In terms of time, our consideration of...