Určení kosmologických omega faktorů pomocí supernov typu Ia

Abstract

Moje pr áce p ředstavuje pokus o ur čen í kosmologick ých omega faktor ů pomocí dat změřen ých z pozorov án í supernov typu Ia s kosmologick ým rud ým posuvem z 0,1. K ur čení omega faktor ů vyu žív ám metody fitov án í nam ěřen ých dat v Hubbleov ě diagramu. Jednotliv é fity vyhodnocuji pomocí 2-testu. Hodnoty omega faktor ů, kter é mi v anal ýz ách vych ází jako nejpravd ěpodobn ěj ší , se li ší od v ysledků uv áděn ých v sou časn é odborné literatuře. Otázka, kterou si pokl ádám, zní , je-li opr ávn ěné zavrhnout kosmologické modely s nulovou hodnotou kosmologick é konstanty. Statistick é výsledky 2-testu, kter é mi v pr áci vychází , na první pohled k zavrhnutí dostačují . Ovšem při podrobn ější m rozboru p říčin a d ůvod ů k tomuto zavrhnutí nulov é kosmologické konstanty se hypot éza ukazuje jako nejednoznačná. Sv é analýzy vypracovávám na z áklad ě sebran ých dat od n ěkolika v ědeckých t ým ů. V ět šinu z těchto dat se mi nedaří úsp ěšně na fitovat, proto že rozptyly jejich poloh v Hubbleov ých diagramech jsou pří li š velk é. Z tohoto plyne, ze k v ěrohodn ému ur čení kosmologick ých omega faktorů pouze pozorován í supernov Ia nesta čí .

My thesis is an attempt to determine cosmological omega factors using the data measured during observations of the supernovae type Ia with cosmological redshift z 0,1. For the determination of omega factors I use the method of fi tting measured data in Hubble s diagram. I evaluate the ts by the 2-tests. The values of omega factors, coming out of the analyses as the most probable ones di ffer from the results which are published in the contemporary scienti c literature. The question which I am posing is, if it is correct to reject the cosmological models with a zero value of the cosmological constant. At the first sight statistical results of 2-test, which issue from my thesis, seem to be su fficient enough to reject these models. But the denial of the zero cosmological constant appears as ambivalent by detailed analysis of the occasions and reasons for it. As the basis for my analyses, I use the data collected by a number of scientifi c teams. I cannot succesfully fi t most of these data, because the dispersions of their positions in Hubble s diagrams are too large. I can conclude that the observations of the supernovae Ia alone are not satisfactory for a reliable determination of the cosmological omega factors.