Constancy of the position of the adverbial of place between English and Czech

Abstract

Bakalářská práce zkoumá příslovečná určení místa realizovaná adverbiální, předložkovou nebo jmennou frází z hlediska jejich pozice v anglické větě a jejím českém překladovém ekvivalentu. Práce si klade za cíl ověřit v gramatikách popsaná pravidla o postavení příslovečného určení v anglické větě a současně popsat konstantnost tohoto postavení mezi angličtinou a češtinou. Teoretická část vychází z anglické mluvnice A Comprehensive Grammar of the English Language (Quirk et al., 1985, CGEL) a z Mluvnice současné angličtiny na pozadí češtiny (Dušková, 1988). Je zde vymezeno příslovečné určení začleněné do větné stavby (adjunkt) a jeho pozice ve větě. GCEL rozděluje adjunkty na obligatorní, fakultativní a větné. Obligatorním větným členem může být adjunkt ve větných vzorcích podmět-přísudek- příslovečné určení a podmět-přísudek-předmět-příslovečné určení, kde je povinným doplněním slovesa, dále pak v existenciálně-lokativních konstrukcích s podmětem there. Pokud se přidáním adjunktu pouze sníží stupeň výpovědní dynamičnosti slovesa, ale radikálně se nezmění vztah mezi podmětem a přísudkem, jedná se o adjunkt fakultativní. Větné adjunkty se vztahují k větě jako celku a mohou se volně vyskytovat buď na počátku, nebo na konci věty beze změny významu.

Out of one hundred examples of English space adjuncts 90 % had an adverbial counterpart in the corresponding Czech sentence; the remaining 10 % had no separate counterpart in the Czech sentence structure. They were expressed within the morphosemantic structure of the verb into which they were incorporated; this confirms the results of prof. Dušková's research, where this type of correspondence ranked first among the divergent counterparts (29 instances out of 100 divergent syntactic counterparts). The divergence points out the typological differences between the two languages: the English adverbial particle is often parallelled by a Czech directional verbal prefix. It was confirmed that English space adjuncts tend to favour clause-final position: 82 percent were found in this position; only 18 percent appeared in initial position. No examples of space adjuncts placed in medial, initial medial or initial end positions were found in the first fifty excerpts from both novels. 9.6 percent of the adjuncts which appeared in the end position were part of the so called 'existential-locative' construction. There was one instance of the expression There ... BE with a personal pronoun as subject and the verb in the simple past. One of the initial adjuncts was a wh-word appearing at the beginning of a wh-question.