Význam hlístic pro přenos parazitických prvoků na nové hostitele

Abstract

Pro všechny parazitické organismy je zásadní otázka přenosu na nového hostitele. Někteří paraziti jsou uzpůsobeni k přenosu jednoduchou cestou díky rezistentnímu životnímu stadiu, jiní využívají jednoho nebo více mezihostitelů. Extrémním případem je využití jiného parazita, který obývá stejného hostitele a je schopen přenos zajistit. Jedná se tedy o hyperparazitismus za účelem přenosu na nového hostitele. Konkrétním příkladem je prvok Histomonas meleagridis, který ve střevě svého hostitele - hrabavého ptáka - napadá dalšího parazita z prostředí ptačího střeva, škrkavku Heterakis gallinarum. Prvok, který ve svém životním cyklu postrádá odolné stadium cysty, vniká do vajíček škrkavky. Ta mu po uvolnění do vnějšího prostředí poskytují dobrou ochranu před vnějšími vlivy a zajišťují přenos na dalšího hostitele. Některé důkazy svědčí o tom, že podobného principu by k přenosu na nové hostitele mohli využívat i další prvoci. Jedním z nich je prvok z lidského střeva, Dientamoeba fragilis. Přenos tohoto prvoka na nového hostitele by mohl zajišťovat roup dětský, Enterobius vermicularis. Jiným potenciálním příkladem by mohl být myší parazitický prvok Tritrichomonas muris v asociaci s hlísticemi Aspiculuris tetraptera a/nebo Syphacia obvelata.

A question of transmission to new hosts is fundamental for all parasitic organisms. Some parasites are adjusted to transmit themselves to new hosts by direct way thanks to the resistant life stage, some others use one or more intermediate hosts. An extreme case is transfer by parasitization of another parasite from the same host. Use of another parasite as a transport vehicle helps to realize transmission and this phenomenon can be termed. One example is the protozoan Histomonas meleagridis. This protozoan lives in the intestine of galliform birds where it can attack the roundworm, Heterakis gallinarum, another parasite of the bird intestine. This protozoan, which does not produce any resistant cyst stage in its life cycle and migrates into the roundworm eggs. After release of the eggs to the external environment, the egg provides a protection against external factors and ensures transfer of the protozoan to the new host. Some data suggests that a similar mode of transmission to new hosts can also be used by some others protozoans. One of them is a protozoan from human intestine, Dientamoeba fragilis. Enterobius vermicularis, a pinworm which parasitizes the same host, could serve as a vector of this protozoan. Another potential example of this phenomenon could be Tritrichomonas muris from mouse in...