Obrazy komunistických lágrů v české literatuře

Abstract

Práce se zabývá tématem politických vězňů v táborech nucených prací v Československu 50. let 20. století. Úvodní historická část shrnuje základní poznatky o vzniku a vývoji táborů nucených prací na území bývalého Sovětského svazu a bývalého Československa. Literární část obsahuje analýzy vězeňských próz Jiřího Muchy (román Studené slunce), Jiřího Stránského (povídkový soubor Štěstí) a Karla Pecky (povídkový soubor Na co umírají muži a román Motáky nezvěstnému). Jádrem analýzy je způsob narace a kompozice, míra dokumentárnosti a fikčnosti jednotlivých lágrových obrazů a jejich vzájemné porovnání. Největší míra literární stylizace se objevuje ve vězeňském deníku Studené slunce, naopak nejméně zidealizovaný a zkreslený pohled předkládá ve svých dílech Karel Pecka. Povídkový soubor Štěstí se odlišuje zejména optimistickým vyzněním a využíváním filmových postupů.

The aim of this work was to describe the literary image of communist prison camps in Czechoslovakia in the 50th of 20th century. The first part of this work consists of basic facts about formation and progression of prison camps in former Soviet Union and in former Czechoslovakia. The second part contains analysis of four prison novels: Studené slunce (author Jiří Mucha), Štestí (author Jiří Stránský), Na co umírají muži and Motáky nezvěstnému (author Karel Pecka). The topic of the analysis is the manner of narration and composition and the comparison of relations between reality and fiction in cited novels. The highets degree of literary stylization appears in prison diary Studené slunce. On the contrary, the most realistic image of communist prison camps is placed in Karel Pecka's works. The optimistic nature and using of cinematic methods belongs to the specific signs of Štěstí.