Andrej Bělocvětov - Theakston 1923-1997

Abstract

Andrej Bělocvětov se nejprve intenzivně věnuje šerosvitnému zátiš a portrétům, často s těžkým pastóznm rukopisem a využvá inspirace Franse Halse a Rembranta. Vytvář také městské krajiny a zátiš v různých impresionistických variacch. Velmi důležitou okolnost, utvářejc výtvarný projev byla Andrejova synestézie, v jeho přpadě šlo o hudbu a barvy, tak zvané barevné slyšen. Padesátá léta znamenaj pro Andreje přklon k surrealismu, na druhé straně k picassovskému klasicismu a německé nové věcnosti Georga Grosze a Otto Dixe, vytvář portréty žen a dět a také se věnuje zátiš. Je mu diagnostikována těžká epilepsie. Bělocvětovovy zdravotn problémy kulminuj v padesátých letech a přetrvávaj i po celá léta šedesátá. Sám autor mluvil o tzv. neosurrealismu, i když byl zasvěcen do světa surrealistických postupů a technik, nectil se jimi nikdy nějak svázán, tvořil velmi volně unášen svou představivost. Kladl zároveň velký důraz na výtvarnou složku obrazu. Účastn se kolektivnch výstav skupiny Máj 57 v Praze 1957, 1958, ve Varšavě 1958 však nen osobně přtomen, a 1964 v Praze. Roku 1958 má prvn samostatnou výstavu v Galerii mladých (U řečických) v Praze. Předkládá veřejnosti 60 obrazů, kvašů a kreseb z let 1957-59. V jeho malřském rukopise se projevuje sklon k pastózn malbě. V surrealistických kompozicch začná rozvjet syntézu...

Andrej Belocvetov first dedicated his efforts to chiaroscuro still life paintings and portraits, often using heavy, pasty brushstrokes. He let himself be inspired by the work of Frans Hals and Rembrant. He also paints urban landscapes and still life work in various impressionistic variations. A very important factor influencing the artistic expression of Andrej's life was his synesthesia - in his case it was a neural connection between music and colours, the so-called coloured hearing. For Andrej, the fifties were a period of surrealist tendencies on the one hand, and to Picasso-like Classicism and the new German Objectivity of George Grosz and Otto Dix. Andrej paints portraits of women and children and still life paintings. He is diagnosed with severe epilepsy. Belocetov's health problems culminate in the fifties and persist during the sixties. The author himself spoke about "Neosurrealism", and even though he was familiar with Surrealist methods and techniques, he never really felt bound by them. He created freely, guided only by his imagination. He also put a great emphasis on the graphic aspect of the painting. He participates in group exhibitions of the Máj 57 movement in 1957 and 1958 in Prague, in 1958 in Warsaw (where he is not personally present), and in 1964 in Prague. In 1958, he has his first...