Vývoj institutu státního občanství v československých ústavních dějinách

Abstract

Touto diplomovou prací jsem se snažil popsat vývoj institutu státního občanství v československém ústavním systému. Československé státní občanství vzniklo současně se vznikem československého státu. Ústavní Listinou z roku 1920 bylo koncipováno jako jediné a jednotné. Hlavním pramenem státoobčanského práva meziválečného Československa byly recipované rakousko-uherské právní předpisy. V těchto předpisech byla úprava státního občanství úzce provázána s institutem domovského práva. Dalším charakteristickým rysem právní úpravy státního občanství v tomto období bylo uplatňování principu jednotného státoobčanského statusu rodiny. V této koncepci se projevovalo nerovnoprávné postavení žen, neboť státní občanství členů rodiny bylo odvozeno od státní příslušnosti manžela resp. otce. V dalším vývoji dochází k prosazování principů individuálního nabývání a pozbývání státního občanství. Sňatek nebo změna státní příslušnosti manžela za trvání manželství postupně přestávají tvořit samostatnou právní skutečnost, na základě které by docházelo ke změně státoobčanského statusu ženy. Po II. světové válce se ve státoobčanském zákonodárství projevuje zřetelná tendence směřující k vytvoření národního státu Čechů a Slováků. Ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. byly ze státního svazku propuštěny osoby německé a...