Role panovníka Spojeného Království Velké Británie a Severního Irska při dekolonizaci britských území v Africe

Abstract

This thesis deals with and analyses the role of the monarch of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland in the decolonisation of British territories in Africa. The aim of the thesis is to assess whether and to what extent the monarch influenced the decolonisation process. The thesis is set within a broad theoretical framework and draws on insights into colonisation and decolonisation from Aimé Césaire, Antonio Gramsci, Immanuel Wallerstein and Marc Fero. The thesis uses a qualitative case study method and studies three territories, Tanganyika, Uganda and Kenya. At the same time, a verificatory quantitative method was also carried out as a part of the analysis, which assesses the influence of the number of diplomatic missions on the speed of the decolonisation process. The study monitors the public speeches of the monarch, diplomatic missions and the reactions of local political elites and links them to the actual development of decolonisation leading to the independence of the controlled territories. The results show that the role of the monarch and the influence of the monarchy itself on decolonisation was limited. The monarch played a significant role in the symbolic, diplomatic and ceremonial framework of the transition to independence, and his influence was exercised primarily...

Tato práce se zabývá a analyzuje roli panovníka Spojeného království Velké Británie a Severního Irska při dekolonizaci britských území v Africe. Cílem práce je vyhodnotit, jestli a do jaké míry panovník ovlivnil dekolonizační proces. Práce je zasazena do širokého teoretického rámce a čerpá z poznatků ke kolonialismu a dekolonizaci od Aimé Césaire, Antonia Gramsciho, Imanuela Wallersteina či Marca Fera. Práce využívá kvalitativní metodu případové studie, a to konkrétně na třech specifických územích Tanganiky, Ugandy a Keni. Zároveň je v rámci analýzy provedena i kontrolní kvantitativní metoda výzkumu, která posuzuje vliv počtu diplomatických misí na rychlost dekolonizačního procesu. V rámci studie jsou sledovány veřejné projevy panovníka, diplomatické mise a reakce místních politických elit a navazuje je na reálný vývoj dekolonizace vedoucí k nezávislosti ovládaných území. Výsledky ukazují, že role panovníka i samotný vliv monarchie na dekolonizaci byl omezený. Panovník sehrál významnou roli v symbolickém, diplomatickém a ceremoniálním rámci přechodu k nezávislosti a jeho vliv byl uplatňován především využitím tzv. měkké moci. Práce zároveň reflektuje, jak byla monarchie vnímána místními elitami a jak se podílela na formování postkoloniální identity v rámci Commonwealthu.