Literatura architextového pnutí

Abstract

The dissertation deals with the literature influenced by religious experience. We do not attempt an overall solution of the issue of the relationship between aesthetics and theology; our goal is to describe the so-called "Catholic" literature as one of the possible models of "religious" literature. An ideal example of this model and the material basis of the thesis is Jan Čep's book Zeměžluč (Centaury, 1931). The study is divided into three parts: the first one summarizes the existing discussion of the problem in general (chapter 1), in theology and literary criticism (chapters 2 and 4), and it examines the usability of the term "ideology" (chapter 3). The second part develops our theoretical basis, the theory of intertextuality and interdiscursivity (chapter 6). The subject of this study is not a literary-historical era nor a genre in the traditional sense. We see it as a coalescence of two textual (semiotic) areas. The theory of interdiscursivity allows us to follow the textualization of religion: the mechanism through which real Catholicism as a religious fact turns into a system of signs, i.e. into a text, which is subject to the general laws and possibilities of a text description (Lotman, Piatigorski) (chapter 7). We regard the resulting area of a literary structure as a homogenous phenomenon of...

Práce se věnuje literatuře ovlivněné náboženským zážitkem. Rezignujeme na pokus o řešení celku problematiky vztahu estetiky a teologie; cílem je popsat tzv. "katolickou" literaturu jako jeden z možných modelů "náboženské" literatury. Ideální případ tohoto modelu a materiálové východisko je kniha Zeměžluč (1931) Jana Čepa. Práce má tři části: první část shrnuje dosavadní diskusi o problému obecně (kap. 1), v teologii a literární vědě (kap. 2 a 4) a prověřuje nosnost pojmu "ideologie" (kap. 3). Druhá část rozvíjí naše teoretická východiska, teorii intertextuality a teorii interdiskurzivity (kap. 6). Předmět zkoumání totiž není ani literárně-dějinná epocha ani tradičně chápaný žánr. Chápeme jej jako splynutí dvou textových (znakových) oblastí. Teorie interdiskurzivity umožňuje sledovat textualizaci náboženství, mechanismus, během něhož se z reálného katolictví jakožto religiózního faktu stává znakový systém, tj. text, který podléhá obecným zákonitostem a možnostem popisu textu (Lotman, Pjatigorskij) (kap. 7). Všechny vazby k náboženství jsou transponovány do roviny inter/textové, resp. interdiskurzivní; sémiotický přístup nás tak definitivně vymezuje od ideologie. Spolu s ostatními texty (v úzkém i v nejširším významu slova) vytváří znakové náboženství sémantickou a axiologickou síť, v níž (a jenom a teprve v...