Úspěch ve vězeňských programech jako signál desistence

Abstract

(česky) Věznice jsou v novodobé kriminologii vnímány jako prostředí, kde se kriminální chování nejen upevňuje, ale možná i zesiluje. Jedním z mála opatření, která pomáhají udržet ideu věznice jako "nápravného zařízení" jsou vězeňské programy. Ty jsou také hlavním předmětem představované disertační práce. Konkrétně se zaměřuji na analýzu historického a aktuálního vnímání úspěchu ve vězeňských programech, které je zakotveno v tzv. rehabilitačním ideálu, kde je hlavním kritériem úspěchu recidiva, respektive její absence. Ve své práci navrhuji, aby byl úspěch ve vězeňských programech obohacen o desistenční perspektivu, která vidí opouštění kriminálního života jako dlouhodobý proces a vězeňský program jako prostředek, který může tento proces za určitých okolností významně podpořit. V první části práce představuji klíčové charakteristiky rehabilitačního a desistenčního přístupu k hodnocení vězeňských programů. Prvý zmíněný charakterizuji jako dominantní, ten druhý pak jako inovativní přístup, kterým lze ten dominantní obohatit. Ve druhé kapitole studie proto prozkoumávám intelektuální zdroje desistenční perspektivy. Představuji v ní vývoj teoretizování o desistenci a detailně analyzuji dvě jeho aktuální větve: sociálně-strukturní teorie a subjektivní (aktérské) teorie. Na základě této kapitoly formuluji...

In contemporary criminology, prisons are increasingly recognized as environments that may not only reinforce but also amplify criminal behavior. This dissertation examines prison programs as pivotal in transforming prisons from mere detention facilities to centers of rehabilitative change. It specifically investigates the historical and current perceptions of success within these programs, rooted in the rehabilitation ideal where success is primarily measured by the reduction or absence of recidivism. Advocating for a paradigm shift, this work champions the incorporation of a desistance approach, framing the path away from crime offending as a complex journey. This approach recognizes the departure from criminal behavior as a prolonged, gradual process and positions the prison program as a potentially powerful facilitator in this transformation, provided the right conditions are met. The initial sections lay the groundwork by distinguishing between rehabilitative and desistance approaches in the evaluation of prison programs, portraying the latter as a novel, enriching supplement to the traditional model. Subsequently, an in-depth exploration of desistance's theoretical underpinnings is undertaken, dissecting its socio-structural and subjective (agentic) branches. Drawing on the insights from this...