Vliv krizí na diferenciaci a integraci EU: COVID-19 a Ukrajina

Abstract

The European Union has had to deal with an increasing number of crises over the past 15 years. The future of its integration is thus increasingly dependent on concrete crisis responses. At the same time, the increasing heterogeneity of its members makes it more difficult to find compromise solutions, and integration often takes a differentiated path. This paper has attempted to answer the question of what is the impact of crises on the integration and differentiation of the European Union. It did so through an explanatory two-case study of the most recent emergencies - the COVID-19 crisis and the high energy price crisis linked to the war in Ukraine. To find the answer, a congruence analysis of the Union's crisis responses was conducted based on the models of Riddervold et al. The supply and demand theory of differentiation then explained the absence or presence of differentiation. The central data source was the European secondary legislation, frequently neglected by integration theorists. The analysis results find the crises' effects to be pro-integration in the given cases, here primarily in a uniform pattern. However, in the case of COVID-19, the thesis reveals shortcomings of the crisis response models used, pointing to the need for their conceptual reformulation. For a more comprehensive understanding...

Evropská unie se v posledních 15 letech musí vypořádávat s rostoucím množstvím krizí. Budoucnost její integrace je tak čím dál více závislá na konkrétních krizových odpovědích. Zároveň rostoucí heterogenita jejích členů ztěžuje hledání kompromisních řešení, a integrace se tak často ubírá diferencovanou cestou. Předložená práce se pokusila odpovědět na otázku, jaký je vliv krizí na integraci a diferenciaci Evropské unie. Učinila tak skrze výkladovou dvoupřípadovou studii nejaktuálnějších tísňových situací - krize COVID-19 a krize vysokých cen energií spojené s válkou na Ukrajině. Pro nalezení odpovědi byla provedena kongruenční analýza krizových reakcí Unie na základě modelů Riddervold et al. Absence či přítomnost diferenciace pak byla vysvětlena teorií nabídky a poptávky diferenciace. Hlavní zdroj dat představovala integračními teoretiky mnohdy zanedbávaná evropská sekundární legislativa. Výsledky analýzy shledávají vliv krizí v daných případech za podporující integraci, zde primárně v uniformní podobě. Práce nicméně v případu COVID-19 odhalila nedostatky užitých modelů krizových odpovědí, poukazující na potřebu jejich konceptuální reformulace. Pro ucelenější pochopení problematiky by se budoucí výzkum měl zaměřit na roli sub-státních jednotek a v případě krize energií zahrnout i jiné než výlučně...