Neverbální prvky v psychoterapii adolescentů

Abstract

Téma diplomové práce se zabývá jednou z oblastí dětské klinické psychologie - psychoterapií dospívajících. Zaměřeno je především na rozličné nonverbální momenty, neboli prvky, v psychoterapeutických setkáních s adolescentními pacienty a možnosti využití těchto prvků v procesu psychoterapie. Cílem je poukázat na to, že někdy zdánlivě zanedbatelné nonverbální momenty mohou mít zvláště v terapeutické práci s dospívajícími významnou úlohu a měla by jim proto být věnována ze strany terapeutů zvýšená pozornost. A to i v takových případech, kdy byla adolescentovi původně indikována taková psychoterapie, jejímž hlavním médiem léčebného působení je převážně rozhovor (například rodinná terapie). Práce je založena na jednom z předpokladů, že neverbální techniky obecně, v tomto případě alespoň některé jejich prvky, mohou působit jako facilitátory rozhovoru, například tehdy, pokud slova neumožňují pacientovi vyjádřit určitou osobní zkušenost, pocit, či emoci, nebo když se nedaří s dospívajícím navázat komunikaci na verbální úrovni.

The thesis deals with one of the areas of children's psychology - psychotherapy of adolescents. The study mainly focuses on different non-verbal moments, or factors, occurring at psychotherapeutic sessions held with adolescent patients, and it outlines the possibilities of application of these factors in the psychotherapeutic process. The objective of the thesis is to show that sometimes seemingly insignificant non-verbal moments may play an important role, especially in therapeutic work with adolescents, and therefore therapists should pay increased attention to these symptoms. This also applies in case that a patient was originally indicated a psychotherapy, the main medical treatment medium of which is predominately an interview (for example a family therapy). The thesis is based on one of the assumptions that in general non-verbal methods, in this case at least some of their elements, may work as facilitators of an interview, for example if the patient fails to express certain personal experience of his or her, his/her feeling or emotion with the help of words, or when a therapist fails to enter into verbal communication with the patient.