Tvorba českých skladatelů pro smyčcový orchestr v letech 1945-1968

Abstract

Tvorbě pro smyčcový orchestr dosud muzikologická literatura nevěnovala přílišnou pozornost. Nejenže neexistuje žádná práce sledující námi vymezený časový výsek, ba nepodařilo se najít žádnou studii, která by se věnovala jakémukoli historickému úseku tvorby pro toto obsazení, a to jak u nás, tak v zahraničí. Ani slovníková hesla neuvádí smyčcový orchestr jako specifický druh souboru, ačkoli takové soubory existují. Faktem ovšem je, že řada skladatelů zanechala ve svém odkazu dílo určené smyčcovému orchestru, jen málokterý autor se však tomuto druhu tvorby věnoval soustavněji. Historii tvorby pro smyčcový orchestr lze přitom sledovat hluboko do minulosti nejen po linii serenády až k Mozartově Malé noční hudbě, v pozadí lze tušit také renesanční zálibu v jednotné barvě nástrojových rodin. Kromě Mozartovy serenády patří k často hraným skladbám určeným pouze pro smyčce Bachův třetí Braniborský koncert či Corelliho Vánoční Concerto grosso, nicméně nás zajímá smyčcový orchestr spíše v době, kdy je již konstituován orchestr symfonický. Tedy v době, kdy skladatelova rozhodnutí pro užití smyčcového orchestru je vědomou volbou založenou na požadavku jednotné barvy a zvukově kompaktního tělesa či komornějšího zvuku a nebo na objednávce konkrétního tělesa. Ke klasickým dílům 19. století patří zejména Čajkovského...