Komunikace vědy v 19. století se zřetelem na práci J.E. Purkyně

Abstract

The diploma thesis "Communication of Science in the 19th Century with Regard to the Work of Jan Evangelista Purkyně" maps the development of communication of science during the Czech National Revival and proves the enormous role of science in the development of society, language, culture and politics. The work pays special attention to one of the greatest revivalists of this time, Jan Evangelist Purkyně, who had a huge influence on the formation of today's scientific society. The first part presents the theoretical basis of science communication, which serves as evidence of its influence on emancipation processes in the Czech lands in the 19th century. That means the overall context, then the biography and contribution of Jan Evangelista Purkyně, the development of Czech science, which is important for understanding this area, and finally the first Czech scientific journals, whose founder, or at least a partial initiator of their establishment, was Purkyně. The second part of the work is empirical and analyzes the editorials of the first period of publishing the scientific journal Živa in the years 1853-1867, ie during the leadership of Purkyně and Krejčí. With a qualitative content analysis, a political subtext and a challenging publishing activity in these years is illustrated there.

Diplomová práce "Komunikace vědy v 19. století se zřetelem na práci Jana Evangelisty Purkyně" mapuje vývoj komunikace vědy za dob českého národního obrození a dokazuje ohromný podíl vědy v rozvoji společnosti, jazyka, kultury i politiky. Zvláštní pozornost práce přikládá jednomu z největších buditelů této doby, Janu Evangelistovi Purkyňovi, jenž měl obrovský vliv na formování dnešní vědecké společnosti. V první části jsou představeny teoretické podklady komunikace vědy, které slouží jako důkazy jejího vlivu na emancipační procesy v českých zemích v 19. století. Jedná se o celkový dobový kontext, následně životopis a přínos Jana Evangelisty Purkyně, samotný vývoj české vědy, který je důležitý pro porozumění této oblasti, a závěrem jsou pak uvedeny první české vědecké časopisy, jejichž zakladatelem, nebo alespoň částečným iniciátorem jejich založení, byl Purkyně. Druhá část práce je empirická a jsou v ní analyzovány editorialy prvního období vydávání vědeckého časopisu Živa v letech 1853-1867, tedy za dob vedení Purkyně a Krejčího. Pomocí kvalitativní obsahové analýzy je zde dokázán zejména politický podtext a vyobrazena náročná vydavatelská činnost v těchto letech.