Zenový mistr Dógen a jeho koncept buddhovské podstaty v kontextu vývoje buddhistické nauky

Abstract

Tato práce se pokoušela sledovat problematiku buddhovské podstaty v rule zenového mistra Dógena (zejména v klíčové stali Buššó), zasadit ji do kontextu vývoje buddhistické nauky a zároveň potvrdit premisu, že Dógen, stejně jako originální myslitel, byl zároveň věrným pokračovatelem myšlenkových proudů, které vznikly mnohem dříve na asijské v pevnlne. Sledované linie, které se v Dógenově díle spojují v homogenní myšlenkový komplex, je možné rekapitulovat v několika hlavních bodech takto: 1. Nestálost a ne-já neboli problematika bezpodstatnosti (nesubstančnosti): Stejně jako raný buddhismus, Dógen odmítá představu duše a jakýkoli substanční základ světa a dodržuje myšlenku okamžikovosti dharem, která z toho vyplývá. Ale zároveň stejně jako tathágatagarbhová teorie se Dógen nebojí používat pro buddhovskou podstatu respektive pro dharmadhátu pojem "já". Tak jako je celý svět cítící bytostí, je pro Dógena i naším pravým - leč nestálým a neustále se proměňujícím - "já". 2. Střední cesta, nondualita: Počínaje Buddhovým mlčením a způsobem odpovědí známým jako čatuškoti (tetralemma) se do buddhismu dostává důležitá snaha nepřiklánět se ani k jednomu pólu jakéhokoli dichotomického chápání. V rámci tohoto postoje, jak bylo ukázáno, byla nejdůležitější střední cesta mezi extrémy nihilismu a eternalismu...