Permanent Structured Cooperation and European Intervention Initiative as Preludes of a Single European Army

Abstract

Tato diplomová práce se zaměřuje na potenciál dvou nedávno spuštěných iniciativ, Stálé strukturované spolupráce a Evropské intervenční iniciativy, v kontextu možného vzniku jednotné evropské armády. S oběma iniciativami se pojila vysoká očekávání ohledně jejich příspěvku k pokračující integraci v oblasti obrany v Evropě. Pro výzkum těchto dvou iniciativ vytváříme unikátní teoretickou kategorizaci, která je založena na realistickém konceptu aliance a konstruktivistickém konceptu bezpečnostní komunity. Obě iniciativy jsou následně do kategorizace zasazeny s tím, že zjišťujeme, jaký konstruktivistický teoretický model pro studium obranné integrace se nejlépe hodí pro Stálou strukturovanou spolupráci a analogicky, jaký model je nejvhodnější pro Evropskou intervenční iniciativu. Na základě teoretických východisek je provedena empirická analýza obou iniciativ, díky níž zjistíme, jaké novinky přináší Stálá strukturovaná spolupráce a Evropská intervenční iniciativa do integrace v oblasti obrany. Zaměřili jsme se hlavně na systém jejich správy, institucionální strukturu a financování. Zvláštní pozornost byla věnována také konceptu sdílené suverenity. Práce je postavena na obsahové analýze primárních zdrojů a relevantní sekundární literatury.

The master's thesis focuses on the potential of two recently launched initiatives, The Permanent Structured Cooperation and The European Intervention Initiative, to serve as preludes of the single European army. Both initiatives shared high expectations as vehicles for a relaunch of integration in defence domain in Europe, but do they really move the efforts in this respect forward? To study the two projects, we establish a unique theoretical measurement of defence and security integration, based on the realist concept of the alliance and constructivist concept of the security community. We then ask what constructivist theoretical model for the study of defence integration fits The Permanent Structured Cooperation best, and analogically, which archetype is the most suitable for The European Intervention Initiative. Based on the theoretical underpinnings, we carry out an empirical analysis of both initiatives to find out what novelties they bring to the area of defence. We focused mainly on their governance, institutional fabric and funding. Special attention was paid to varying level of pooled sovereignty. The thesis is built on the content analysis of primary sources and where appropriate on relevant secondary literature.