Člověk jako múza architektury

Abstract

This thesis follows a relation between man and architecture from the beginning of the 20th century to the 70s of the 20th century. It shows Le Corbusier as the main representative (the base of all processes) of connection between man and all architectural visions. The thesis describes other examples of architects and their concepts. It tries to advert to integrating man into architectural projects, which they have come so far, that at the end the man disappears. Key words architecture, man, place, non-place, city, space, genius-loci, collectivism

Diplomová práce sleduje vztah člověka a architektury, a to od začátku 20. století až do 70. let 20 století. Jako hlavního představitele (a východisko všech postupů) propojení architektonických vizí s člověkem ukazuje Le Corbusiera. Práce popisuje i další příklady architektů a jejich konceptů. Snaží se poukázat na začleňování člověka do architektonických projektů, které následně došly až tak daleko, že ve výsledku z nich člověk zmizel. Klíčová slova architektura, člověk, místo, ne-místo, město, prostor, genius-loci, kolektivismus