Role monarchie v procesu španělské demokratické transformace

Abstract

(česky) Text se pokouší zhodnotit roli a vliv reprezentantů španělské monarchie - Juana Carlose I a jeho otce Juana de Borbón, během transformace politického režimu v letech 1975-1982. Z hlediska politického vlivu je autorovým závěrem, že Juanu Carlosovi se povedlo stát se díky svým aktivitám a pozici v centru politického dění vlivnou postavou demokratizace Španělska, zatímco Juan de Borbón, působící z nevýhodné a marginalizované role zahraniční opozice, měl nakonec vliv na transformaci minimální. Z hlediska společenského se pak Juan Carlos, i přes to, že byl do role dosazen předchozím režimem, dokázal úspěšně zhostit role sjednotitele dlouhodobě rozdělené španělské společnosti. Ačkoliv je možné připisovat výjimečně úspěšné (znovu)etablování se monarchie v nových poměrech i osobním schopnostem Juana Carlose, autor poznamenává, že podobně významnou úlohu v tomto procesu hrála krom osobního charakteru krále i neúčast monarchie na občanské válce či budování předchozího režimu, tedy na aktivitách, které ji mohly v očích veřejnosti snadno delegitimizovat. Fakt, že monarchie musela velmi obezřetně, opatrně a aktivně prokazovat svůj smysl a účel i v novém politickém uspořádání podle autora výrazně vypomohl úspěšnému a mírovému přechodu Španělska k demokracii.

(in English): The text attempts to evaluate the role and influence of representatives of the Spanish monarchy - Juan Carlos I and his father Juan de Borbón - during the transformation of the political regime in 1975-1982. In terms of political influence, the author concludes that Juan Carlos was one of the key figures in the democratization of Spain through his political activities, while Juan de Borbón, who had to deal with the disadvantageous and marginalized role of foreign opposition, had only minimal influence on the transformation of Spain. From a social point of view, Juan Carlos, despite being put into the role by the previous regime, was able to successfully live up to the role of unifying the long-term divided Spanish society. Even though it can be attributed to the exceptionally successful (re)establishment of the monarchy and the personal abilities of Juan Carlos, the author notes the importance of the fact that the monarchy did not take part in the civil war and did not try to build on the previous regime which could have easily caused conflicts with the public. According to the author, the monarchy's careful and active engagement to prove its purpose and aim to the public, significantly helped Spain's successful and peaceful transition to democracy.