Nepodmíněný základní příjem jako řešení nezaměstnanosti

Abstract

V bakalářské práci zkoumám otázku, zda nepodmíněný základní příjem může sloužit jako řešení masové nezaměstnanosti. Vycházím z teorií vysvětlujících příčiny snížené spokojenosti v nezaměstnanosti. Model omezené možnosti jednat vysvětluje nespokojenost jako důsledek materiálního strádání, model latentní deprivace spatřuje vysvětlení v jiných než materiálních potřebách, které nezaměstnaní nemají uspokojené. V případě platnosti modelu omezené možnosti jednat by NZP jako řešení sloužit mohl. V první části práce využívám syntézu empirických výzkumů nezaměstnanosti, v druhé části hledám odpověď pomocí sekundární analýzy dat z European Social Survey pomocí vícenásobné lineární regrese. Závěry nabízejí smíšenou evidenci pro oba představené modely.

In this bachelor thesis I seek an answer to a question whether universal basic income can serve as a solution to mass unemployment. I use theories that explain the causes of reduced well-being of the unemployed. According to restricted agency model, the reduced well-being can be explained by material deprivation. Latent deprivation model seeks the answer in non-material needs that are not fulfilled in unemployment. In the first part of the thesis, I make use of empirical studies of unemployment, whereas in the second part I seek the answer by analyzing European Social Survey data from Czech Republic using multiple linear regression method. In case of evidence supporting the restricted agency model, universal basic income might be a viable solution to unemployment. The results show mixed evidence for both models.