Role výchovy v překonávání osamělosti

Abstract

Práce se zabývá výchovou ve smyslu dialogického vztahu mezi vychovatelem a vychovávaným. Věnuje se charakteru tohoto vztahu a zabývá se jeho vlivem na pocity osamělosti. Práce vychází z textů personalistických filosofů (M. Buber, G. Marcel, E. Levinas, K. Vrána) a zajímá se nejen o to, jak na dialogický vztah nahlíží, co se týká jeho podstaty, ale především se zaměřuje na to, co zapříčiňuje jeho naplnění anebo uvržení do osamělosti. Ukazuje se, že mezi naplňujícími vztahy a osamělostí existuje nepřímá úměra, zároveň je ale důležité zjištění, že určitá míra naší osamělosti je přirozená a je tak docela nemožné ji odstranit. Každému z vybraných filosofů této práce je věnována jedna kapitola, v níž je představen z hlediska biografického a následně je věnováno místo jeho filosofii. Zároveň se v celé této práci projevuje snaha najít pro personalistickou filosofii cestu, která by směřovala k procesu výchovy, příp. až do školního prostředí.

The thesis deals with education in the sense of dialogue between the educator and the educated. It deals with the character of this relationship and deals with its influence on loneliness. The work is based on the texts of personalistic philosophers (M. Buber, G. Marcel, E. Levinas, K. Vrána) and is focused not only on how they view the dialogue relationship in terms of its nature but also focuses on what are the causes of loneliness. It turns out that there is an indirect proportion between fulfilling relationships and loneliness, but it is also important to note that a certain amount of our loneliness is natural and it's quite impossible to remove it. One chapter is devoted to each of the selected philosophers of this thesis, in which each personalist is introduced from a biographical point of view and then the rest of the chapter is devoted to the philosophy itself. At the same time, an effort to find a way for the personalistic philosophy that would lead to the process of education is present throughout the whole thesis.