Otázka řeči v Platónově dialogu Kratylos
Plato's Cratylus: The Problem of Language
diplomová práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/107249Identifikátory
SIS: 192277
Kolekce
- Kvalifikační práce [6713]
Autor
Vedoucí práce
Oponent práce
Horáček, Filip
Fakulta / součást
Fakulta humanitních studií
Obor
Obecná antropologie - integrální studium člověka
Katedra / ústav / klinika
Katedra obecné antropologie
Datum obhajoby
13. 6. 2019
Nakladatel
Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studiíJazyk
Čeština
Známka
Výborně
Klíčová slova (česky)
Platón, Kratylos, řeč, jazyk, slovo, pojmenováníKlíčová slova (anglicky)
Plato, Cratylus, speech, language, word, namePráce se zabývá otázkou řeči v Platónově dialogu Kratylos, z pohledu filosofické tematizace závaznosti řeči ve vztahu člověka a světa, jak se postupně objevuje v jednotlivých rozvíjených myšlenkách textu. Zabývám se odlišnými přístupy k jazyku obou Sókratových spoluřečníků, Hermogena i Kratyla. Ty se oba ukazují jako z různých důvodů problematické. Hermogenés sice vidí jazyk jako dílo lidské shody a dohody, ale jako kdyby pro něj proto byla něčím nahodilým a malicherným, co když není dáno nějakou přirozenou nutností, může být vlastně jakkoli. Závaznost řeči jako by se ukazovala právě v tom, jak se Sókratés snaží přivést Hermogena k tomu, aby význam slov a stejně tak shody a dohody nepodceňoval. Jména totiž říkají, za co jmenované věci považujeme. Tím, že jsou nejmenší částí řeči, která nese smysl, mohou rozhodnout o její pravdivosti či nepravdivosti. Prostřednictvím řeči se vztahujeme ke jsoucnu a zjednáváme si určitou stabilitu, která nám umožňuje věci poznávat a toto poznání pak sdílet, což se rozhodně neděje nahodile ani libovolně. Je však třeba mít na mysli právě to, že jména ukazují přesvědčení lidí, kteří je věcem dali, a nikoli něco jako pravou povahu oněch věcí, jak by se domníval Kratylos, pročež se na ně, co se poznání věcí týče, nemůžeme zcela spoléhat Klíčová slova: Platón, Kratylos,...
The thesis deals with the question of the speech in Plato's dialogue Cratylus, from the perspective of philosophical thematization of the commitment of speech in the relationship between man and the world, as it gradually appears in individual ideas of the text. I deal with different approaches to the language of both Socrates' partners in the conversation, Hermogenes and Cratylus. They both prove problematic for various reasons. Hermogens see language as the work of human consensus and agreement, but it seems as he underestimate the importance of it and see it as something haphazard or arbitrary. The commitment of speech seemed to be precisely what Socrates were trying to bring Hermogens to. Names say what we consider the things to be. By being the smallest part of speech that makes sense, they can decide on its truth or falsity. Through speech, we relate to the being and we obtain a certain stability that enables us to know things and share that knowledge, which is definitely not happening arbitrarily. However, it should be borne in mind that the names show the convictions of the people who gave them to the things, and not something like the true nature of those things, as Cratylus would have believed, so that we cannot rely entirely on them for knowing things. Key words: Plato, Cratylus, speech,...