Bezbožnost v klasických Athénách

Abstract

Matěj Novotný - Impiety in Classical Athens Abstract The thesis discusses the definition and prosecution of impiety in democratic Athens during the Classical period, i.e. in 5th-4th centuries BCE. The question of "impiety" in the narrower sense, i.e. of what was denoted by the Greek word ἀσέβεια (literally, "the absence/negation of respect"), is set into larger context of other crimes of religious character, covered by special laws: "sacrilege" (ἱεροσυλία), digging out sacred olive-trees, offences against festivals and other delicts which were not subsumed under any more general term in the laws, pragmatically formulated as they were. The dissertation builds on the work of the researchers who show considerable scepticism towards the reliability of later sources, for example Plutarch or Diogenes Laertius - this is connected with doubts concerning processes against philosophers before Socrates. At the same time, the thesis follows the scholars who doubt the authenticity of the documents inserted in the speeches of the Attic Orators. For these reasons, a considerable part of the thesis is devoted to the rebuttal of late reports and inserted documents. A particular attention is given to the Decree of Diopeithes, which is mentioned in Plutarch's Life of Pericles and is usually interpreted as criminalising...

Matěj Novotný - Bezbožnost v klasických Athénách Abstrakt: Práce se zabývá vymezením a stíháním bezbožnosti v demokratických Athénách klasického období, tj. v 5. a 4. stol. př. n. l. Otázka "bezbožnosti" v užším smyslu, tj. toho, co označoval řecký pojem ἀσέβεια (doslova "absence/negace úcty"), je zasazena do širšího kontextu dalších trestných činů náboženského charakteru, které byly pokryty zvláštními zákony: "svatokrádež" (ἱεροσυλία), vykopávání posvátných olivovníků, provinění proti svátkům a různé další delikty, které v pragmaticky formulovaných zákonech nebyly zahrnuty pod žádný obecný pojem. Práce navazuje na dílo badatelů, kteří projevují značnou skepsi k věrohodnosti pozdních pramenů, jako je např. Plútarchos či Diogenés Laertios, s čímž souvisí pochyby o existenci procesů s filosofy před Sókratem. Zároveň navazuje na badatele zpochybňující autenticitu dokumentů, které jsou vloženy do řečí attických řečníků. Podstatná část práce proto spočívá ve vyvracení věrohodnosti pozdních zpráv a vložených dokumentů. Zvláštní pozornost je věnována tzv. Diopeithovu usnesení, o kterém píše Plútarchos v Životě Perikleově a které je obvykle interpretováno tak, že kriminalizovalo ateismus a zkoumání meteorologicko-astronomických otázek. V práci je ukázáno, že Plútarchovo líčení je celkově nevěrohodné a v rozporu s...