... a žena neexistuje. K otázce ženské subjektivity a fakticity v Druhém pohlaví Simone de Beauvoir

Abstract

(in English) How can we explain political oppression if we claim ourselves to be metaphysically free subjects? As a basis of The Second Sex, the question is there analyzed in its specific case - a woman. According to Beauvoir, woman has been expelled to an immanent domain, surrounded by the shared world, foreign to her in its absolute giveness. Yet at the same time, she claims just as Sartre does that freedom, transcendence, and the world are inseparable parts of the structure of a subject. Can these claims be truly brought together? In most cases, interpretations of The Second Sex turn to one and omit the other. Contrariwise, the aim of this thesis is to preserve both, and in the light of Being and Nothingness explain them as parts of one structure. I demonstrate that ontologically, woman and man are transcending, free subjects. Man chooses his own fundamental project for himself, and with this choice the world appears in its meaning - as his own. Man can thus choose from his possibilities either authentically, or run from his condemnation to freedom towards insecurity. For woman, her fundamental project is chosen by others and she only accepts it - and with it, a foreign world which belongs to men appears to her. Therefore, she factically remains in her immanent domain of womanhood. Her situation...

(česky) Jak vysvětlit politický útlak, pokud si za východisko chceme podržet metafyzicky svobodný subjekt? Tato otázka stojí v pozadí Druhého pohlaví, kde je rozvíjena na konkrétním případě - ženě. Beauvoir píše, že žena je vykázána do imanentní oblasti obklopené sdíleným světem, který pro ni zůstává cizí a absolutně daný. Zároveň ale stejně jako Sartre tvrdí, že nedílnou součástí struktury subjektu je jeho svoboda, transcendence, a nakonec i svět. Můžeme vskutku zastávat obě stanoviska? Interpretace Druhého pohlaví se většinou uchylují k jednomu z nich a druhé z různých důvodů opomíjejí. Cílem této práce je naopak přes veškeré napětí obojí podržet a ve světle četby Bytí a nicoty vyložit jako jeden celek. Ukazuji, že žena i muž jsou co do své ontologické struktury transcendující, svobodné subjekty. Muž si sám volí svůj fundamentální projekt a s touto volbou pro něj vystupuje i významnost světa - světa jako jeho vlastního. Muž může poté volit ze svých možností autenticky, či od svého odsouzení ke svobodě utíkat k neupřímnosti. Pro ženu je ovšem fundamentální projekt zvolen druhými, ona sama jej pouze přejímá - a s tím pro ni vystupuje svět jako cizí svět náležící mužům. Proto se ve své fakticitě uzavírá do imanentní oblasti ženství. Celá její situace ji odkazuje k nemožnosti být autentická, neboť...