Essays on macroeconomic models with heterogeneous agents

Abstract

This dissertation consists of three chapters dealing with the topic of heterogeneity in macroeconomics and macroeconomic models. Chapter 1 contributes to the literature on computational approaches to solving DSGE models with heterogeneous agents. One possible approach, a hybrid method described in Reiter (2009) combines a nonlinear solution with respect to individual state variables and a linearized solution with respect to aggregate shocks. Since linearization has typically been used in representative agent models, a natural question is how well it works in a setting with heterogeneity and whether a higher order approximation is not needed. I compare solutions obtained with linearization and second order perturbation for a benchmark stochastic growth model with idiosyncratic labor income shocks. In terms of accuracy, I find that second order solution does not differ much when aggregate volatility is low (e.g. in case of a typical calibration for productivity shocks in developed economies), but becomes more precise when volatility is higher. Another potential issue is that linearization implies certainty equivalence, which makes it unsuitable for analyzing certain issues. I illustrate potential economic applications of the 2nd order solution by showing how it can be used to easily compute welfare...

Dizertace obsahuje tři kapitoly zabývající se heterogeneitou v makroekonomii a makroekonomických modelech. Kapitola 1 přispívá k literatuře o výpočetních přístupech k řešení DSGE modelů s heterogenními agenty. Jeden z možných přístupů, hybridní metoda popsaná v práci Reitera (2009), kombinuje nelineární řešení vzhledem k individuálním stavovým proměnným a linearizované řešení vzhledem k agregátnímu šoku. Jelikož linearizace se typicky používá v modelech s reprezentativním agentem, vyvstává otázka, jak dobře funguje v modelech s heterogenitou a jestli není potřeba použít aproximace vyššího řádu. V kapitole porovnávám linearizaci s perturbací druhého řádu pro základní stochastický model ekonomického růstu s idiosynkratickými šoky v příjmech z práce. Co se týče přesnosti, zjišťuji, že řešení druhého řádu se moc neodlišuje od lineárního, pokud je agregátní volatilita nízká (jako například v kalibraci typické pro rozvinuté země), ale umožňuje dosáhnout větší přesnosti při vyšších úrovních volatility. Dalším potenciálním problémem linearizace je vlastnost jistotní ekvivalence, kvůli které je linearizace nevhodná pro analyzování určitých otázek. Ilustruji potenciální ekonomické aplikace řešení druhého řádu ukázkou, jak se dá využít k jednoduchému výpočtu nákladů blahobytu z důvodů nejistoty v závislosti na...