Lidskoprávní dialog mezi regionálními organizacemi: případová studie EU-ASEAN

Abstract

This bachelor thesis deals with human rights dialogue between European Union and Association of South East Asian Nations. It approaches the subject in the context of interregionalism and it aims to answer the question of whether a different membership concept in these regional organisations presents an obstacle to mutual human rights dialogue. While the values of human rights and democracy are a prerequisite for membership in the EU and also a part of its identity, ASEAN does not require any such conditions from its members. There is also a difference in the concept of national sovereignty or the process of socialisation of member states in these organisations. By describing specific examples of East Timor and Myanmar, the paper shows different reactions of EU and ASEAN to human rights violations in these countries. Furthermore, by analysing joint documents from the ASEAN-EU ministerial meetings, the thesis recapitulates the course of human rights dialogue between the organisations from the 1990s to the present day and shows the disagreements that have occurred during this period. The thesis then concludes that the human rights dialogue did not make a significant progress during this period also due to a fundamentally different membership concept in these regional organisations.

Tato bakalářská práce pojednává o lidskoprávním dialogu mezi Evropskou unií a Sdružením národů jihovýchodní Asie. Přibližuje tento dialog v kontextu interregionálních vztahů a snaží se odpovědět na otázku, zdali je odlišný koncept členství v těchto regionálních organizacích překážkou ve vzájemném lidskoprávním dialogu. Zatímco pro Evropskou unii jsou hodnoty lidských práv a demokracie nezbytnou podmínkou pro členství v této organizaci a zároveň jsou součástí její identity, ASEAN žádné takové podmínky svým členům neukládá. Rozdíl mezi organizacemi je i v pojetí národní suverenity nebo přístupu k tomu jak své členy socializovat. Na konkrétních příkladech Východního Timoru a Myanmaru tak práce ukazuje rozdílné reakce organizací na porušování lidských práv v těchto zemích. Dále i pomocí rozboru společných dokumentů z ministerských zasedání ASEAN-EU práce rekapituluje průběh lidskoprávního dialogu mezi organizacemi od 90. let do dneška a ukazuje neshody, ke kterým během něj docházelo. V závěru tak práce dochází k názoru, že lidskoprávní dialog ve sledovaném období skutečně výrazně nepostoupil i z důvodu podstatně odlišného konceptu členství v daných organizacích.