Odkaz v dědickém právu

Abstract

The present thesis discusses the legislation of an ancient and new-old institute of inheritance law, legacy. Legacy was in the Czech legal environment in the 60's of the last century as a traditional institute of inheritance law, allowing the testator wide opportunities of acquiring his property mortis causa. With the effectiveness of the Civil Code No. 40/1964 Coll., that released its regulation, completely disappeared from the public's legal awareness. The topic of the legacy became recurrent in connection with the recodification of private law, because adoption of Civil Code No. 89/2012 Coll. caused a return of legacy to the Czech law. The specificity of the legacy is its disruption with universal succession, which is otherwise typical for inheritance law. The main objective of the thesis is to acquaint the reader with the legacy and define its position in the legal environment. For the interpretation is chosen a procedure that goes from general to specific, which corresponds to the content layout of the thesis. The first part of the thesis deals with an analysis of the legacy as a whole and its differentiation from classical inheritance as well as from the fideikomis as a command and donation in a case of death, with which it is easily interchangeable. This is followed by a historical...

Předložená práce pojednává o právní úpravě starobylého a současně staronového institutu dědického práva, a to odkazu. Odkaz byl v českém právním prostředí do 60. let minulého století považován za tradiční institut dědického práva, umožňující zůstaviteli široké možnosti pořízení se svým majetkem mortis causa. Účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., který jeho regulaci vypustil, z právního povědomí veřejnosti zcela vymizel. Problematika odkazu však začala být znovu aktuální v souvislosti s rekodifikací soukromého práva, neboť přijetím občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. došlo k návratu odkazu do českého právního řádu. Specifikem odkazu je, že narušuje univerzální sukcesi, která je pro dědické právo jinak naprosto typická. Hlavním cílem práce je seznámit čtenáře s odkazem a vymezit jeho pozici v právním prostředí. Pro samotný výklad je zvolen postup od obecného ke konkrétnímu, což koresponduje s obsahovým rozvržením práce. V první části je nabídnuta analýza odkazu jako celku a jeho odlišení od klasického dědění, jakož od institutu fideikomisu, příkazu a darování pro případ smrti, se kterými je v praxi snadno zaměnitelný. Následuje historický exkurs, který mapuje vývoj odkazu od dob římského práva přes úpravu pro naše území stěžejními, soukromoprávními kodexy. V druhé půli je práce zaměřena na...