Užití slovesného času ve vedlejších větách obsahových v češtině

Abstract

Tématem této disertační práce je užívání slovesných časů ve vedlejších větách obsahových v češtině. Zkoumáme zde užití relativních a absolutních časů a s tím související rozdíly mezi vedlejšími větami obsahovými a doplňovacími. Naším cílem bylo ověřit, nakolik platí hypotéza, že užití relativních a absolutních časů je v češtině podmíněno druhem vedlejší věty - obsahové v případě relativních časů a doplňovací v případě časů absolutních. Vycházeli jsme ze sekundární bohemistické literatury od 50. let 20. století do současnosti. Na základě analýzy velkého množství dokladů, které jsme získali z Českého národního korpusu, jsme dospěli k závěru, že některé názory uvedené v české odborné literatuře zabývající se tímto tématem je třeba revidovat. Analýza dokladů z Českého národního korpusu ukázala, že vedle předpokládaného užití časů (relativních v obsahových větách, resp. absolutních ve větách doplňovacích) dochází v užívání slovesných časů i k různým odchylkám. Interpretace těchto odchylek je v této disertační práci prezentována jako nový příspěvek ke studiu vzájemného působení české morfologie a syntaxe. Klíčová slova: vedlejší věta obsahová, relativní čas, absolutní čas, predikát faktový, nepřímá řeč

The subject of this dissertation is an analysis of the use of verbal tenses in Czech subordinate clauses. This analysis is based on the notions of relative and absolute tenses and on the distinction between content and adjunct clauses. We test the hypothesis about the connection of relative and absolute tense with the type of a subordinated clause (content and adjunct) and propose a revised version of the views presented in Czech grammars, monographs and articles based on a detailed analysis of the data from the Czech National Corpus. The syntactic and semantic criteria for the classification of dependent clauses into content and adjunct classes are studied together with the conditions for the application of relative or absolute tense. The great amount of data exploited from the Czech National Corpus support the idea that beside the expected forms of tense (relative in content clauses, absolute in adjunct clauses) there exists some shifting of the presupposed forms of verbal tenses. The explanation of these shifts is presented in this dissertation as a new contribution to the study of the interplay between Czech morphology and syntax. Key Words: subordinate content clause, relative tense, absolute tense, factual predicate, indirect speech