Pohled božího oka: epistemický ideál nebo konformita s normami opodstatňování?

Abstract

(česky) V osvícenském osvobození od náboženského mýtu lze spatřovat paradoxní rekurz, který se vyznačuje tím, že vědec v novém typu sekularizované kultury přejímá roli, jež dříve náležela knězi. Zastává pozici prostředníka mezi lidským a nadlidským, omylným a subjektivním, nedokonalým a chybujícím a vzdálenou pravdou, k níž se lidské bytosti vztahují a vůči níž pociťují specifický druh zodpovědnosti. Jestliže "měkké vědy" vyklidily pole před vědami exaktními, stalo se tak proto, že jsme se dosud nedokázali vzdát snu o dokonale neutrálním pohledu Božího oka. Autorka chce ukázat, že objektivita sama není nestranná, nýbrž že se jedná o pojmenování pro různé druhy racionality, které jsou v různých dobách považovány za intelektuální ctnost.

(in English) In the Enlightenment liberation from the religious myth one can see a paradoxical shift that is characterized by the fact that the scientist in the new type of secularized culture takes over the role previously dedicated to the priest. She holds the position of a mediator between what is human and superhuman, subjective, imperfect and flawed and a distant truth to which human beings feel a specific kind of responsibility. As the "soft sciences" ceded territory to the exact sciences, it happened because we have not yet been able to give up the dream of a perfectly neutral God eye's view. The author wants to show that objectivity itself is not impartial, but that it is a name for different kinds of rationality, which are at different times considered to be epistemic virtues.