Jüdische Identität im späten Keiserreich und in der Weimarer Republik. Jakob Steinhardt und sein Künstlerkreis

Abstract

Jakob Steinhardt (1887-1968) se řadí mezi nejvýznamnější německo-židovské umělce 20. století. Proslavil se díky svým dřevorytům s židovskou tematikou jako např. Svou pesachovou Hagadou a byl významným představitelem tzv. židovské renesance. Cílem této práce je zasadit jeho osobnost do kontextu německo-židovských dějin v prvních třech dekádách 20. století. Práce se snaží o rekonstrukci jeho okruhu umělců analýzu židovských konstrukcí identity. Metodologicky práce vychází z konceptu kulturního transferu, opírá se rovněž o historickou analýzu sociálních vazeb a práce z oblasti tzv. Visual turn. Pramennou základnu tvoří výtvarná díla umělců, knihy hostů Jakoba Steinhardta, jeho deníky, vzpomínky Minni Steinhardt a dobový tisk. Klíčová slova: židovství, identita, sionismus, židovská renesance, expresionismus, Jakob Steinhardt

Jakob Steinhardt (1887 - 1968) has been ranked among the most significant German-Jewish artists of the 20th century. He became famous for his woodcuts depicting Jewish motives such as his Pessach-Haggada. He was also an important representative of the so-called Jewish Renaissance. The aim of this thesis is to present his persona in the context of German-Jewish history in the first three decades of the 20th century. The thesis tries to reconstruct his circle of artists and to analyse the Jewish constructions of identity. Methodologically, the thesis is based on the concept of cultural transfer; at the same time it also draws from historical analyses of social bonds and from the Visual Turn writings. The primary sources consist of individual pieces of visual arts, Steinhardts` guest books, his diaries, memoires of his wife and the then press. Key words: Judaism, Identity, Sionism, Jewish Renaissance, Expressionism, Jakob Steinhardt