Hrdinové tichého vzdoru: poetika pasivity v moderní literatuře

Abstract

Tato práce se zabývá fenoménem pasivity v literatuře, jak se projevuje zejména v jednání, stagnaci a způsobech existence vybraných literárních postav a subjektů. Zaměřuje se na takové figury, které jsou nečinné nebo apatické, jejich jednání většinou postrádá jasně artikulovaný smysl či účel a mnohdy se zdá, že namísto aktivního života spíše vegetují. Hlavním tématem je vztah mezi pasivitou a aktivitou a převrácení pasivity ve tvůrčí princip. Práce aplikuje na literární text teorii performativity a skrze pojetí pasivity literárních postav jako aktivního prostředku jejich umělecké performance se pokouší nabídnout nové interpretace konkrétních děl i pasivity obecně. Metodologicky se tak práce opírá zejména o teorii performativity Eriky Fischer-Lichte, ale i o antropologické výzkumy v oblasti přechodových rituálů, teoretické koncepty mediality, Austinovu teorii řečových aktů či pozdní filozofii Maurice Merleau-Pontyho a poststrukturalistickou filozofii Gillese Deleuze a Jacquese Derridy. Výchozími primárními texty jsou povídka Plášť (Шинель, 1842) Nikolaje Vasiljeviče Gogola a novela Písař Bartleby (Bartleby, the Scrivener, 1853) Hermana Melvilla, Kniha neklidu (Livro do Desassossego, 1982) Fernanda Pessoy a esej Vztáhnout na sebe ruku (Hand an sich legen,1976) Jeana Améryho.

This thesis is concerned with the phenomenon of passivity in literature, particularly with how it manifests itself through actions, stagnation and means of existence of chosen literary characters and subjects. It concentrates on such figures that are inactive or apathetic, whose actions lack the clearly articulated meaning and purpose and it often seems that they vegetate rather than live an active life. The main theme is the relationship between passivity and activity and turning the passivity into a creative principle. The thesis applies the performative theory on the literary text and sees passivity of the literary characters or subjects as a means of their art performance which offers new interpretations of examining texts and the passivity in general. Methodologically the thesis is based especially on the performative theory of Erika Fischer-Lichte, but also on the anthropological research of transition rituals, theoretical concepts of mediality, John Austin's speech-act theory or on selected philosophical thesis of Maurice Merleau-Ponty and post-structuralist philosophy of Gilles Deleuze and Jacques Derrida. As primary texts for the analysis serve the short story The Overcoat (Шинель, 1842) by Nikolai Vasilievich Gogol, the novella Bartleby, the Scrivener (1853) by Herman Melville, The Book...