Reflexe genocidy českých židů od roku 1945 do současnosti ve světle dosud nezveřejněných archivních materiálů (Analýza národních příběhů hostitelských zemí obětí holokaustu a vliv na jejich individuální válečné svědectví)

Abstract

(česky): Cílem mé práce bude ukázat, že svědci určité historické události o ní mohou vypovídat zcela odlišným způsobem, aniž by mluvili nepravdu. Předmětem mého badatelského zájmu bude pohled na genocidu českých židů očima generace narozené v době první československé republiky. Tito židé, ať už česky či německy mluvící, kteří přežili holocaust, byli v den osvobození vesměs sjednoceni v základních aspektech vnímání své minulosti prožité v nacistickém ghettu, a ideologické rozdíly, které mezi nimi snad mohly v předválečných letech existovat, přestaly pro ně být pod vlivem společné zkušenosti z let strávených ve stejných podmínkách důležité. Dalo by se tedy říci, že pod úhlem kritéria vnímání jejich válečných zkušeností se tehdy v roce 1945 jednalo o poměrně monolitní skupinu. Ne však na dlouho. Tito lidé se po skončení II. světové války vrátili do svých domovů v obnovené Československé republice a názory různých skupin mezi nimi se začaly postupně lišit. Některým nový režim naplnil jejich očekávání, ale většina českých židů raději později emigrovala do zahraničí, kde začali o svých válečných zážitcích vypovídat. Vypovídali i židé v Čechách. V průběhu budoucích desetiletí, která uplynula od doby války, byly jejich vzpomínky postupně modifikovány a začaly se v různých pohledech lišit. Evoluci pohledu...

(in English): My goal is to demonstrate that witnesses of certain historical events can describe their experiences in a variety of ways without distorting actual facts. The subject of my research is a reflection of the Czech Jewry Genocide through the eyes of a generation born during the so-called first Czechoslovak Republic. On the day of their liberation, Czech Jews who had survived Shoah were mainly unified in the fundamental aspects of the perception of their past in Nazi Concentration and Extermination Camps, regardless of whether their native tongue was Czech or German. What's more, any ideological differences that could have possibly existed between them in pre-war years, ceased being important under the influence of a common fate. It is fair to say then, that from the viewpoint of Czech Shoah Survivors in 1945, they constituted a relatively unified group but not for much longer. After the end of WWII, these people returned to the newly established Czechoslovak Republic and the point of view within the groups gradually began to vary. For some, the new regime had fulfilled their expectations. The majority of Czech Jews however, chose to emigrate after the Communist Coup d'etat and in time began to share their war experiences. The Jews in the Czech Republic began telling their stories as well....