Imunosuprese u aktivní roztroušené sklerózy: kombinovaná léčba interferonem beta a azathioprinem a monoterapie fingolimodem.

Abstract

Úvod: Přidání druhého léku byla cesta k dosažení klinické stabilizace roztroušené sklerózy u řady pacientů léčených monoterapií s přetrvávající klinickou aktivitou. Moderní imunosupresivní léčba používá monoterapii léky se specifičtějším mechanismem účinku. Pacienti a metody: Tato retrospektivní observační studie sledovala dva soubory pacientů, kteří měli i přes zavedenou dlouhodobou léčbu vysokou aktivitu nemoci. První soubor zahrnoval 85 pacientů s aktivní roztroušenou sklerózou, kteří byli léčeni monoterapií buď interferonem beta nebo azathioprinem, a byl jim přidán azathioprin nebo interferon beta jako druhý lék. U všech pacientů byla hodnocena 5letá data a v podskupině 23 pacientů i 10letá data. Do druhého souboru bylo zařazeno 126 pacientů převedených z interferonu beta nebo glatiramer acetátu na fingolimod. U všech pacientů v tomto souboru byla k dispozici 1letá data a u 53 z nich i 2letá data. V obou souborech pacientů byly po přidání druhého léku nebo eskalaci léčby hodnoceny klinické parametry (četnost relapsů, disabilita) a v prvním souboru také laboratorní hodnoty a výskyt nežádoucích účinků. Výsledky: přidání druhého léku k monoterapii vedlo k poklesu četnosti relapsů o 1,5 ročně po celou dobu sledování, tedy 5, resp. 10 let. Nebyl pozorován žádný vliv na míru invalidity. Současně...

Introduction: Addition of a second drug used to be a strategy to achieve clinical stabilization of multiple sclerosis in many patients with on-going activity despite monotherapy. Modern immunosuppressive drugs used in monotherapy exert more specific mode of action. Methods: This retrospective observational study evaluated 5-year data from 85 patients with active multiple sclerosis despite monotherapy with either interferon beta or azathioprine, who received add-on azathioprine or interferon beta, respectively. In a subgroup of 23 patients 10- year data were analysed. In a second part of the study, a group of 126 patients switched either from interferon beta or glatiramer acetate to fingolimod was followed-up for one after the change of their treatment and a in a subgroup of 53 patients the 2-year data were assessed. Clinical (relapse frequency, disability) parameters were compared preceding and following the addition of second drug or the switch of treatment. Laboratory results and potential serious adverse events were evaluated in a group of patients with combination therapy. Results: The add-on treatment triggered a drop in annualised relapse rate by approximately 1.5 points sustained over 5 and 10 years. No effect on disability was observed. Simultaneously, white blood cell and lymphocyte counts...