Typologie chyb v tlumočení z češtiny do českého znakového jazyka

Abstract

This dissertation focuses on the analysis of simultaneous interpreting from Czech into the Czech Sign Language and on mistakes which occur during this process. The terminology the author uses to describe the mistakes is derived from the taxonomy of D. Cokely (1985). Cokely's five types of mistakes in interpreting to a sign language (omissions, additions, substitutions, intrusions and anomalies), including their subtypes were also identified in the analysed texts. The work is based on the analysis of mistakes in the interpreted text, which has confirmed the hypothesis of the thesis stating that the use of free interpreting by Czech Sign Language interpreters is only marginal. The interpreters did not reflect pragmatic aspects of dialogue in an appropriate way and they did not use unique language features of the sign language either. They also heavily relied on the Deaf recipients' knowledge of the majority language. In other parts of the work the author pays attention to other specificities of mistakes made during interpreting into the sign language. These are for example sign deformation, mouth movement during the production of a sign, use of a sign in a context etc. She also focuses on an undesirable "accent", the important elements of which are sign placement, the choice of the sign, rhythm,...

Disertační práce je zaměřena na analýzu simultánního tlumočení z češtiny do českého znakového jazyka a chyb, které v tomto procesu vznikají. Při jejich popisu autorka primárně vychází z taxonomie D. Cokelyho (1985). Cokelyho pět typů chyb v tlumočení do znakového jazyka (omise, adice, substituce, interference a anomálie) bylo identifikováno i v analyzovaných textech, a to včetně jejich podtypů. Práce je založena na analýze chyb tlumočeného textu, jež potvrdila hypotézu práce, a sice že tlumočníci českého znakového jazyka využívají jen velmi okrajově volné tlumočení. Adekvátním způsobem tlumočníci nezohledňovali ani pragmatickou stránku dialogu a nevyužívali specifické jazykové prostředky znakového jazyka. Tlumočníci také ve velké míře spoléhali na znalost většinového jazyka na straně neslyšících recipientů. V dalších částech práce se autorka zaměřuje na další specifika chyb vzniklých při tlumočení do znakového jazyka. Jsou jimi např. deformace znaku, pohyb úst při produkci znaku, použití znaku v kontextu ad. Věnuje se také nežádoucímu "přízvuku", v jehož rámci hraje roli umístění znaku, volba znaku, rytmus, zbytečné opakování znaku ad. Poznatky této práce mohou být významné pro oblast vzdělávání a odborné přípravy tlumočníků především v tom, že potřebám a nárokům neslyšících klientů by měla být...