Abjection in Selected Plays by Sarah Kane, Caryl Churchill, and Tim Crouch

Abstract

Thesis Abstract The present thesis offers to read six plays by three contemporary British playwrights - Sarah Kane's Crave (1997) and 4.48 Psychosis (1999), Caryl Churchill's The Skriker (1994) and Far Away (2000), and Tim Crouch's ENGLAND (2007) and The Author (2009) through the lens of Julia Kristeva's essay on abjection, Powers of Horror (1982). Kristeva theorizes abjection as that which retains some resemblance to the subject or object, but is neither - or no longer belongs to the subject. Being confronted with the abject is unpleasant because it is threatening for the subject. It contains all that is habitually removed from life and does not belong in the symbolic order - corpses and excrements. Likewise, the maternal body needs to become abject for the infant to realize its own borders and bodily integrity. Kristeva proposes that the abject finds its way back into the symbolic order through literature, and reads a number of writers as being concerned with the abject. In the theatre, as well as in the visual arts, abjection has been a useful theoretical starting point, despite the fact that it is seen by a number of critics as something which cannot truly be grasped, and as resisting description and verbal imposition. Each playwright and each play includes a different aspect of the abject. Central to...

Práce Tato diplomová práce se zabývá šesti divadelními hrami tří současných britských dramatiků: Crave (1997) a 4.48 Psychosis (1999) Sarah Kane, The Skriker (1994) a Far Away (2000) Caryl Churchill, a ENGLAND (2007) a The Author (2009) od Tima Crouche, a to skrze esej o abjekci Julie Kristevy zvané v anglickém překladu Powers of Horror (1982). Kristeva vnímá abjekci jako to, co nějakým způsobem připomíná subject či objekt, ale není ani to, ani ono, či již není součástí subjektu. Konfrontace s abjektem je nepříjemná, protože subject je jím ohrožen. Obsahuje totiž vše, co ze života běžně vyjímáme, a co nepatří do symbolického řádu - mrtvoly a exkrementy. Tělo matky se taktéž musí zapudit jako abject, aby si dítě uvědomilo své vlastní hranice a tělesnou integritu. Kristeva píše, že abjekt si nachází cestu zpět do symbolického řádu skrze literature a analyzuje některé spisovatele jako autory literatury abjektu. V divadle, stejně jako v umění, se abjekce často používá jako teoretický rámec, ačkoliv ji mnoho kritiků vnímá jako něco, co nemůže být uchopeno, protože se brání popisu a slovnímu uchopení. Základem této analýzy jsou způsoby, jakým abjekt narušuje jazyk a řád, který se postavy snaží udržet, ačkoli jsou samy spíše neurčitými textovými identitami nežli tradičními, naturalistickými lidmi...