Stereotyp slyšícího člověka v českém znakovém jazyce

Abstract

Diplomová práce se věnuje stereotypu slyšícího člověka, jak je fixován v českém znakovém jazyce, tj. jak je nahlížen z perspektivy jazykové a kulturní menšiny Neslyšících. Teoreticko-metodologicky práce vychází z kognitivní etnolingvistiky J. Bartmińského, v intencích jejího přístupu ke stereotypu se postupně věnuje rovině lexikální (rozbor jednotlivých znaků, kolokací a frazémů spojených s pojmem SLYŠÍCÍ) a textové: zde zkoumá příklady jednak z běžné komunikace a z uměleckých žánrů v českém znakovém jazyce (storytelling, visual vernacular, pohádky, humor, filmy), jednak z česky psaných textů Neslyšících. Na tomto základě se reflektuje - pozitivní i negativní - zkušenost kulturní menšiny Neslyšících se slyšícími (zejm. způsob komunikace slyšících a jejich chování, především ve vztahu k Neslyšícím a v jejich perspektivě).

Topic of this thesis is the stereotype of a hearing person from the perspective of cultural and linguistic minority of the Deaf and how it is fixated in Czech Sign Language. The theoretical and methodological basis of the thesis lies in cognitive ethnolinguistic of J. Bartmiński and following its principles includes lexicon (analyses individual signs, collocations and idioms connected to the concept of HEARING) as well as text. On this level, different texts are explored: everyday communication in Czech Sign Language, artistic genres (storytelling, visual vernacular, fairy tales, humor, films) and texts written in Czech by Deaf authors. The stereotype of a hearing person thus reconstructed from these sources reflects various experiences of the cultural minority of the Deaf with hearing persons - both positive and negative (especially communication and behavior specific to hearing persons from the viewpoint of the Deaf).