Unbinding the Female Prometheus: L'Écriture féminine in Selected Poetry of Sylvia Plath

Abstract

The definition of one's femininity and its reflection in poetic language are two recurring issues examined by contemporary feminist critics. In their works, they consistently challenge the opinion that true poetry is essentially masculine, and that a woman poet is inevitably an inferior poet. Sylvia Plath, whose poetry represents the central subject of this thesis, could hardly be considered an inferior poet. Despite her early death, Plath's poetry continues to be immensely influential, and it tends to be adopted as an example by feminist critics who attempt to define the branch American women's poetry, reaching back to poets such as Anne Bradstreet and Emily Dickinson. From their point of view, Plath's works illustrate the fact that women's poetry has not only its history, but also its language. One may thus discover interesting parallels between the French-based concept of l'écriture féminine and Plath's poetic language. For the representatives of the l'écriture féminine movement Hélène Cixous, Luce Irigaray and Julia Kristeva, Western discourse is phallogocentric, i.e. based on the centrality of the phallus as a primary signifier. To disrupt the traditional (masculine) discourse, they neither propose a total split between the "male" and the "female" signifiers nor do they encourage women to...

Otázky ohledně definice ženskosti a její odraz v básnickém jazyce se často objevují v diskuzích současných feministických kritiček. Ty často zpochybňují názor, že pravá poezie vychází z per mužů, a že pojem "básnířka" je méněcenným protějškem pojmu "básník." Sylvii Plathovou, jejíž poezie je předmětem této diplomové práce, lze jen těžko považovat za méněcennou básnířku. Přestože kariéru této autorky předčasně ukončila smrt, její básně bývají zmiňovány v souvislosti se snahou o definování žánru americké ženské poezie, jež prochází neustálým vývojem již od dob Anne Bradstreetové a Emily Dickinsonové. Verše Plathové údajně poukazují na fakt, že ženská poezie má nejen svou historii, ale i jazyk. Tato skutečnost odkrývá zajímavé paralely mezi básněmi Plathové a konceptem "l'écriture féminine." Podle čelních představitelek hnutí "l'écriture féminine" Hélène Cixousové, Luce Irigarayové a Julie Kristevy je západní kultura falocentrická a zároveň logocentrická, tedy založená na statutu falusu jakožto privilegovaného signifikantu. Za účelem přetvoření tradičního (tedy převážně maskulinního) diskursu se tyto kritičky zaměřují na nové způsoby myšlení a psaní o ženách. Mimo jiné vzbuzují autorky k přehodnocení zavedených námětů a taktéž obracejí jejich pozornost ke způsobům, jakými využívají jazyk ke skládání...