Credit rating z pohledu práva a ekonomie

Abstract

Credit rating, vyjádřený v jednoduché formě ratingové známky, je významným finančním ukazatelem schopnosti dlužníka splácet dluh řádně a včas. O problematice credit ratingu se začalo více hovořit zejména v souvislosti s finanční krizí 2008, protože selhání ratingových agentur přispělo ke zvětšení jejích celosvětových rozměrů. Tato práce kriticky hodnotí evropskou právní regulaci credit ratingu právě ve světle událostí finanční krize 2008. Hodnocení je provedeno skrze ekonomickou analýzu práva s prvky behaviorální ekonomie, kdy je zkoumána jednak efektivnost jednotlivých ustanovení a jednak efektivnost celé právní úpravy jako celku. Zásadním problémem současné regulace je její dvojznačnost, neboť na jednu stranu podporuje větší institucionalizaci credit ratingu a na stranu druhou podporuje tržní disciplínu subjektů finančního trhu. Tato dichotomie je neefektivní, jelikož neposkytuje jasné pobídky pro investory, emitenty ani ratingové agentury. Klíčovým závěrem této práce je, že právní úprava credit ratingu by byla efektivnější, pokud by směřovala výlučně k podpoře tržní disciplíny. Z analýzy efektivnosti dosavadní právní úpravy je následně zapotřebí vyvozovat důsledky pro další směřování regulace, neboť jedním z cílů nové právní úpravy je zabránit opakování se problémů spojených s credit ratingem...

Credit rating is an important financial indicator of the debtor's ability to repay the debt duly and on time and it is expressed in a simple form of credit score. It has been talked about the issue of credit rating particularly in context of the financial crisis 2008 because of the failure of credit rating agencies and their contribution to global dimensions of the crisis. This thesis critically assesses the European legal regulation of credit rating in the light of 2008 financial crisis. The evaluation is carried through an economic analysis of law while also using the knowledge of behavioural economics, so that efficiency of both individual provisions and legal regulation as a whole is examined. The fundamental problem of current regulation is its ambiguity, as on the one hand it promotes greater institutionalization of credit rating and on the other hand it promotes greater market discipline of financial market participants. This dichotomy is inefficient because it does not provide for clear incentives neither for investors, nor for issuers or credit rating agencies. Key finding of this thesis is that credit rating regulation would be more efficient if it was aimed exclusively at supporting market discipline. It is important to draw conclusions from analysis of the efficiency of current...