Dětský vypravěč a jeho reflexe druhé světové války

Abstract

Práce se zabývá dětským vypravěčem v souvislosti s kategorií nespolehlivosti. Hlavním cílem práce je poukázat na to, že dětského vypravěče nelze vnímat jako nespolehlivého, k čemuž je využito poznatků z kapitol, zabývajícími se konkrétními dětskými vypravěči v dílech Ladislava Fukse a Oty Pavla. Práce zdůrazňuje fakt, že je zde nespolehlivost pojímána jako záměrně klamavá vyprávěcí strategie. Dále práce sleduje, jak oba vypravěči reflektují události předválečné a válečné doby a jakým způsobem se s nimi vyrovnávají.

The subject of this work is child narrator in connection with the category of unreliability. The main aim of the work is to point out that the children's narrator can't be perceived as unreliable, using the knowledge from chapters concerning specific child narrators in the works of Ladislav Fuks and Ota Pavel. The work emphasizes the fact that unreliability is conceived as deliberately misleading storytelling strategy. Further, the thesis shows how both narrators reflect the events of prewar times and the Events of the WWII and how they deal with them.