Ideologie a psychoanalýza v kontextu post-strukturalisticky orientované politické teorie

Abstract

The first aim of the thesis is to demonstrate the structural congruence between the discourse theory, as is formulated in the work of political philospoher Ernesto Laclau, and the Lacanian psychoanalytical discouse. Moreover, we claim that any potential attempt to remove or omit the theoretical connection with Lacanian thinking from Laclauan work is illegitimate and thwart a coherence of this work. Through this demonstration we want to reach our second aim, which is to reconstruct a theory of discourse and ideology in particular which can consistently draw upon theories of both Jacques Lacan and Ernesto Laclau. To reinforce our argumentation in context of this second aim, it turned out to be very fruitful to introduce another contemporary thinker, Slavoj Žižek, to our theoretical exposition. Joining these two aims made possible a delineation of post-structurally and at the same time psychoanalytically oriented critical political theory of ideology and society.

Prvním cílem této práce je demonstrovat strukturální souhlasnost mezi diskurzivní teorií, jak byla formulována v díle politického filozofa Ernesta Laclaua, a diskurzem lacanovské psychoanalýzy. Nadto tvrdíme, že jakýkoliv pokus zbavit Laclauovo dílo teoretického spojení s lacanovským myšlením je nelegitimní a maří koherenci tohoto díla. Skrze tuto demonstraci chceme dojít našeho druhého cíle, jímž je rekonstrukce teorie diskurzu, a zvláště pak ideologie, která by konzistentně čerpala z teorií Jacqesa Lacana a Ernesta Laclaua. K posílení argumentace v rámci tohoto cíle se nám ukázalo jako velmi plodné uvést do našeho výkladu dalšího současného myslitele, jímž je Slavoje Žižka. Spojení obou cílů umožnilo vymezení post-strukturalisticky a zároveň psychoanalyticky orientované kritické politické teorie ideologie a společnosti.