Alternativní metody řešení sporů a právo na soudní ochranu v ČR

Abstract

The aim of this master's thesis was to describe alternative dispute resolutions in the overall context of the right to judicial protection guaranteed by the judicial system. In the Czech Republic, there are several alternatives to legal proceedings; these are in particular: (1) arbitration, (2) mediation, and (3) conciliation by the Consumer Protection Act. The thesis then aimed to answer the question whether the existence of these different techniques of settling disputes extends the right to judicial protection of the parties - in a broader sense, whether there is an increase in application of their procedural rights - or vice versa. Arbitration represents an important part of this thesis. I first focus on procedural rights participants in arbitration are guaranteed. I conclude that participants can waive the right to judicial protection guaranteed by Art. 36 of the Charter of Fundamental Rights and Basic Freedoms only under strict conditions, i.e. the expression of will must be unequivocal, informed (conscious) consent, free (voluntary, i.e. without coercion), unconditional; and only to a limited extend. However, this waiver is not absolute and unlimited; certain minimum guarantees of procedural rights defined by practice of the European Court of Human Rights in Strasbourg are applied to ensure a...

RESUMÉ Předmětem zkoumání této práce byly alternativní způsoby řešení sporů a to v celkovém kontextu práva na soudní ochranu zaručeného soudní soustavou. V České republice alternativu k soudnímu řízení představují zejména: (1) rozhodčí řízení, (2) mediace a (3) konciliace podle zákona na ochranu spotřebitele. Práce si následně kladla za cíl odpovědět na otázku, zda existence těchto odlišných metod řešení sporů účastníkům řízení rozšiřuje právo na soudní ochranu - v širším významu, zda dochází ke zvyšování uplatňování jejich procesních práv - nebo zda je tomu naopak. Významnou část této práce představuje rozhodčí řízení. Nejdříve se zaměřuje na procesní záruky, kterých se v rozhodčím řízením účastníkům dostává. Dospívá k závěru, že práva na soudní ochranu dle čl. 36 LZPS se lze vzdát pouze za přísných podmínek, tj. projev vůle musí být jednoznačný a informovaný - vědomý souhlas, svobodný (bez donucení - tedy dobrovolný), bezpodmínečný a pouze v omezeném měřítku. Ani toto vzdání se ovšem není absolutní a neomezené, ale uplatňují se určité záruky minimálních procesních práv definovaných judikaturou Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku pro zabezpečení dostatečné úrovně právní ochrany. Dále práce podrobně rozebírá vztah mezi rozhodčími orgány a soudy a nástroje, kterými se vzájemně ovlivňují (pomocné...