Nesystémová opozice v Rusku 2011-2016

Abstract

Diplomová práce zkoumá příčiny neúspěchu tzv. nesystémové opozice v Rusku mezi lety 2011-2016. Přes vlnu masových protirežimních protestů mezi lety 2011/2012 se nesystémové opozici nepodařilo do roku 2016 dosáhnout výrazné změny režimu, získat zastoupení ve státních orgánech nebo vyvolat společenský nesouhlas s režimem. Práce analyzuje vnitřní problémy oblasti nesystémové opozice (odtržení od společnosti, koaliční potenciál, volební programy a kampaně, financování) a vnější represivní prostředky režimu Vladimira Putina vůči ní (legislativa, přímá konfrontace, soudní procesy, volba a jejich ovlivňování). Přináší tak komplexní pohled na problematiku nesystémové opozice v Rusku v daném období a zároveň poukazuje na autoritativní charakter ruského režimu. Na základě zhodnocení klíčových proměnných dochází práce k závěru, že represivní politika státu měla zásadní vliv na slabost a fragmentaci nesystémové opozice, které se navíc nepodařilo překonat vnitřní rozpory a získat širší podporu obyvatelstva.

The diploma thesis examines why did the non-systemic opposition in Russia between 2011 and 2016 fail to reach any significant success. Even though during 2011 and 2012 Russia witnessed mass anti- government protests the non-systemic opposition was not able to enforce any relevant change in the regime, obtain representation in the state institutions or induce larger public dissatisfaction with the regime. The study analyses problematic internal features of the non-systemic opposition (lack of public support, coalition potential, election programs and campaigns, party financing) and external repressive means of the Vladimir Putin's regime against the opposition (legislation, direct confrontation, judicial trials, elections and means of rigging). The thesis offers a complex insight into the functioning of the non-systemic opposition in Russia in the observed period and accentuates the authoritarian character of the Russian regime. Based on the evaluation of the key variables the study concludes that the repressive policies of the regime cardinally affected the weakness and fragmentation of the non-systemic opposition which moreover was not able to overcome the internal conflicts and gain broader public support.