Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho

Abstract

Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho Tématem práce je proměna intencionální funkce řeči mezi E. Husserlem a M. Merleau-Pontym. Intencionální funkcí řeči máme na mysli proměnu vyjadřovaného smyslu, kterou zapříčiňuje právě jeho vyjádření. U Husserla sledujeme proměnu z pozice Logických zkoumání a první knihy Idejí k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii, v nichž zastává tezi o neproduktivitě zrcadlení jiných druhů intencionality v řeči, na pozici Původu geometrie, v níž rozlišuje podíl řeči na vytváření myšlenkové formy ve dvou ohledech: Řeč dává myšlence její idealitu, která se liší od vztahu rodové podstaty k mnohosti věcí. A řeč dává myšlence její objektivitu, formu předmětu, který vstupuje do dějin a trvá v nich. Ve Fenomenologii vnímání Merleau-Ponty přebírá Husserlovu zralou pozici s několika podstatnými změnami. Východiskem analýzy přestává být jazykový znak, nýbrž se jím stává tělesné gesto, v důsledku čehož zaniká Husserlem zdůrazňovaný rozdíl mezi rodovou a jazykovou idealitou. Vedle objektivační funkce řeči Merleau-Ponty uvažuje také o obsahovém dokončování vyjadřovaného smyslu vyjádřením. Tím, že se řeč stává tvořivou, přestává být prázdným míněním názoru a může se stát stejně původní přítomností světu jako vnímání. V poslední části se zaměřujeme na Merleau-Pontyho pojetí...

The Function of Speech in Husserl and Merleau-Ponty The submitted doctoral thesis is an attempt to describe the development of the intentional function of speech in Husserl and Merleau-Ponty. The intentional function is defined as the change of expressed meaning that is engendered by the expression itself. We trace Husserl's position from the Logical Investigations and the first book of his Ideas pertaining to a pure phenomenology and to a phenomenological philosophy, where he describes speech as the non- productive mirroring of other kinds of intentionality, to the late text The Origin of Geometry, where he discerns two functions of speech: it provides thought its ideality, which is different from the ideality of species; and it provides thought its objectivity, i.e. the form of object that lasts in history as identical. In The Phenomenology of Perception, Merleau-Ponty adopts Husserl's late position with several profound modifications. The starting-point ceases to be the linguistic sign, and speech becomes a kind of gesture. As a consequence, the difference between linguistic and non-linguistic ideality disappears. Furthermore, Merleau-Ponty holds that the expression accomplishes the meaning of what it expresses. In this way, speech becomes creative and ceases to be just an empty intention of...